A to zdaleka ne jako dosud pouze v oblasti duchovna přestárlým druhem své konzervativní politiky, kterou před veřejností prezentuje. Svou druhou kadenci totiž ztvrdil podpisem prezidentského slibu provedeným rukou, na níž byly hodinky za tři sta tisíc, perem v údajné ceně jednoho milionu a celý oblečený v obleku za mnoho desítek tisíc. Což všechno bylo veřejně zdokumentováno, čímž byl vytvořen legitimní podklad pro zařazení jmenovaných předmětů mezi artefakty budoucího Klausova muzea. Ve všech případech šlo přece o unikáty, a u těch si v současném paskvilu na tržní hospodářství může každý jejich tvůrce dovolit určit sebevyšší cenu. Záleží jenom na tom, aby našel snoba, který ji zaplatí a zajistí si současně, aby se prostřednictvím bulvárních, tedy fakticky veškerých médií, o tom dověděla co nejširší veřejnost. Čímž se taková celebrita vyšplhá po virtuální stupnici údajných V.I P. zase o několik stupínků k absolutním vrcholu. Letošním potvrzením ve funkci prvního muže ČR se Klaus z pouhého samozvaného vůdce polistopadové transformace této země stal definitivně ikonou hodnou zvěčnění, stejně tak dočasného, jak je pomíjivé vše ve sféře politiky. On si je dočasnosti svého zapsání do dějin vědom daleko intenzivněji než kdokoliv jiný a tak již proto se rozhodl své muzeum budovat ještě za svého života, aby vůbec vzniklo. A nestačí mu k tomu kupříkladu archaický pohled na klíma této planety, ale až puntičkářské dokumentování všech svých vyznamenání, titulů a publikací. Takže již dneska jeden velký sál muzea, zatím pouze virtuálního, je zaplněn jeho diplomy čestných doktorátů, druhý, mnohem větší sál, prvními vydáními – žádná další stejně nebudou – všech jeho článků skládaných jako leporela do sebraných spisů a třetí pak dalšími vyznamenáními, která si mezi sebou vzájemně uděluje kasta nejvyšších státníků.