Ještě nikdy za ty dlouhé roky jsem ve svém blogu nepsal o Stalinovi. Podle mého přesvědčení je právě nevzpomínání na člověka teprve jeho definitivní smrtí. Proto se nedivím Němcům, že stále připomínají světové veřejnosti Hitlera. Je to v mém vidění pozvolná příprava na jeho budoucí historicky objektivnější hodnocení. Nějaké obdobné, jakého se v současnosti dožívá třeba Napoleon ve Francii, kde je vnímán jako velikán, který z Francie své doby udělal nepopiratelnou světovou velmoc. Což Stalin zase dokázal udělat z Ruska. Dneska je to polokulatých 55 let, co politbyro KSSS oznámilo světu, že je Stalin mrtev. Jmenovaní mu ještě zajistili posmrtné orace, aby se brzy nato navzájem porvali, ba až pozabíjeli o nadvládu nad jím vytvořenou říší. Dneska je Stalin celoplanetární veřejnosti prezentován jako personifikace globálního komunistického zla. Při tom především ti, kdo se o udržování tohoto kreditu neustále starají, by mu měli postavit minimálně děkovný pomník, větší než byl ten na Letné, ale raději přímo památník daleko převyšující i ty nejznámější gotické katedrály. Jestli totiž současný planetární imperialismus finančního kapitálu někomu vděčí za svou pevnou nadvládu nad celým světem, tak je to právě Stalinovi. Bez jeho zvrácených metod, jimiž realizoval světovládné ambice SSSR, zrůdně prohlašované za první fázi komunismu, by totiž již dneska celosvětově kapitalismus vůbec neexistoval.