Tezi z nadpisu tohoto textu povýšil na nezpochybnitelný fakt současný prezident ČR. Po celou dobu svého politického angažmá prakticky dokazoval její, skoro absolutní platnost. Nejspolehlivěji pak svým direktorováním privatizace státního majetku, při níž jeho původní vlastník přišel totálně na mizinu. Chudoba současného státu je právě jen a jenom díky Klausovu spravování státního majetku tak velká, že ČR dneska nemá dostatek finančních prostředků dokonce ani na své represivní orgány, které by měly zajišťovat poklidnou nadvládu nové moci. Je proto pochopitelné, že tím méně stát dokáže zajišťovat poklidnou existenci většině svých občanů. Sice od doby co Klause osobně znám jej nepovažuji za ekonoma a již vůbec ne za národohospodáře. V mých očích byl a je jenom velmi dobrým znalcem dějin ekonomických teorií a ničím víc. Není ovšem rozhodující, zda ekonomem skutečně je, či není. Ve veřejném prostoru, a v politice specielně totiž platí, že každý má takovou roli, kterou mu většina uznává. Klaus se za ekonoma vydává a veřejnost mu to bez vlivných protestů baští, čili v naší společnosti figuruje v roli ekonoma. Jako předseda vlády, ač ekonom, prohospodařil naší zemi grunt. Při této činnosti přispěl pak k ekonomické praxi některými nezapomenutelnými výroky, například o neodlišitelnosti špinavých peněz od těch ostatních, nebo povýšením konkrétního velkolupiče na rytíře privatizace. Do plejády jeho výroků, deklasujících ekonomii na nehospodářství, patří i jeho včerejší novoroční tvrzení, že soukromé zadlužování občanů je důkazem důvěry v hospodářství naší země. Od člověka, který skoro dvacet let tvrdí, že stát nesmí zasahovat do ekonomiky, jde bohužel spíše o tvrzení z análů poplatných Havlovu absurdistánu. A nebo, ještě přesněji, jde o moudrost člověka, který našemu budoucímu hospodaření dal za vzor Koženého.