Za třicet šest let po největším politickém zlomu v dějinách českého státu od jeho založení v roce 1918, už lze spolehlivě odpovědět na otázku „what was it about?”. Šlo o zpětný chod dějin, což je stav, který se v historii vyskytuje výjimečně. To je samozřejmě můj názor, názor vyznavače Marxova učení, tedy člověka přesvěceného o evoluci lidstva a tedy i smyslu jeho dějin. Naprostá většina veřejně se projevujících přemýšlivců současnosti tento narativ ovšem neuznává. Takže o co konkrétně šlo onoho 17. listopadu roku 1989 ve státě Československá socialistická republika:

Šlo o:

–  Konkrétní epizodu globálního třídního boje tehdy existujícího ve formě tak zvané „studené války“. A jak se ukázalo, o epizodu závěrečnou, která znamenala vítězství odporu vůči tehdejší vládnoucí třídě. Spolehlivě lze tvrdit, že bez onoho globálního rámce by takto celá epizoda v Československu neskončila, což dostatečně přesvědčivě ukázaly události z roku 1968. kdy ještě „nedozrál čas“.

–  Součást reálného vítězství celosvětového antikomunismu. I když ne absolutního. V prvé řadě proto ne, že ve světě zůstalo několik států, kde komunistické síly nadále vládly. A dokonce vládnou ještě v současnosti. Za druhé pak proto, že v lidském světě se nikdy neztratí myšlenky, které již byly veřejností uchopeny. Já jsem dokonce přesvědčen, že žádná myšlenka která jednou spatřila světlo lidského světa se neztratí a žádný myšlenkový systém už nejde definitivně zničit. Mocensky potlačit jistě a dokonce velice snadno. Ovšem reálně zničit ne. A bude to stále těžší v době informační, do které jsme už nezvratně vstoupili. Nelze-li zničit myšlenky, soudím že nelze ani z mysli lidí definitivně vymýtit zkušenosti minule prožitých životů, nadtož existujících po několik generací. Vždycky zůstávají lidé, kterým zaniklé vyhovovalo a zdá se jim i dneska lepším než to současné.

–  Nastolení minulosti. Vítězové změny v žádném případě se ani nepokusili vytvářet novou formu budoucnosti. Kupříkladu snahou převzít z každé minulé reality to kladné, a zbavit se negativ soupeřících systémů. Dokonce se vrátili v některých aspektech až do kapitalismu před existencí sociálního státu.

–  Zahájení rekonstrukce státu podle deseti pravidel Washingtonského konsensu. Jehož ideovým základem je povýšení soukromého vlastnictví nad veřejné a všestranná právní ochrana toho soukromého. Co nejmenší role státu v hospodářství, finančnictví, sociálních vztazích a všude, kde soukromý sektor dokáže být efektivnější. Absolutně svobodný mezinárodní obchod.

Z uvedených počátků přelomové změny dospěl společnostní stav do situace že

–  Byla vytvořena nová vládnoucí třídy odvozená od vlastnictví majetku, bohatství a kapitálu. Ta si platí, čti, korumpuje své lokaje, čili pomocníky k udržování nadvlády nad veškerou veřejností. Obě vrstvy tak tvoří celkovou vládnoucí vrstvu.

–  Česká republika i Slovensko jsou společnostně periferiemi Politického Západu, ekonomicky jeho koloniemi až jím okupovaným územím a mocensky jeho vazalem.

–  Periferií Západu je území bývalého Československa rovněž geopoliticky, čili nárazníkovým vůči geopolitickým soupeřům Západu a tedy s bezpečnostně nejvíce ohroženým obyvatelstvem.

–  Největší majetkový převrat v našich dějinách obyvatele naší země přepravil o bohatství, produkční majetek a kapitál, které měly vytvářet a garantovat rentu pro seniory, pilíř financování vzdělání, zdravotnictví a sociální bezpečnosti všeobecně.

–  Zásadní změny byly provedeny v oblasti vědomí, duchovna, mravního klimatu a ideové atmosféry společnosti.

A tady je prostor pro závěrečnou poznámku. Tento text není ničím víc jak subjektivní reflexí na proběhlé období poslední třetiny mého života. V žádném případě to není ani zdánlivý pokus o nějakou analýzu, protože toho už nejsem mocen. Proto si na závěr pouze troufám napsat že celé období po 17. listopadu v ČR, jakož i éra od roku 1990 na této planetě je výsledkem zrádného chování Gorbačeva. On zničil svět reálného socialismu a následně pak Blair zase zničil světový sociální demokratismu. Takže na dlouho zdevastovali levicové myšlení. Oba se tak stali agenty globálních světovládců, ať již jsou jimi kdokoliv. V mých očích obrátili kolo dějin a svět dosáhne toho kde se nacházel před nimi možná až za několik staletí. Ovšem jenom tehdy, pokud komunisté ČLR toho Marxe nepřečetli správně. Pokud ano, pak se naopak změnou z konce minulého století svět doslova skokově posunul ke komunismu. Ale o tom snad někdy jindy.