Ruský národ patří mezi válečnické národy. Společným znakem takových národů je, že jsou početné a proto se prostorově rozpínají. Ruský národ se rozpínal na východ, který byl díky klimatickým poměrům neobvykle řídce osídlen. Proto k záboru nových území nepotřeboval používat hrubé násilí. Navíc nemusel se rozšiřovat příliš rychle, takže docházelo fakticky k přirozené asimilaci mezi původním obyvatelstvem a příslušníky ruského etnika. Zvyšovala se tak početnost Rusů přesahující plodnost ruských žen. Tato výhoda Rusům zůstala i v dobách, kdy se začaly ve světě konstituovat národní státy. Změna přišla až s průmyslovou revolucí, která se v Ruském území naplno, ba až překotně rozvinula teprve ze existence Sovětského svazu. Tehdy Rusko zjišťovalo, že vlastní nepředstavitelně velké přírodní bohatství. Dokonce tak obrovské, že jim ho začal závidět celý expandující svět. Nenásilná forma expanze Rusů do seversky drsné části východní Asie způsobila, že etnika která tam před příchodem Rusů žila nebyla vyhubena, ani jinak znásilněna, takže se stala přirozeně rusofilními, až reálně ruskými. Rusko jim přineslo alespoň ty základní výdobytky moderní techniky a technologií a zvýšilo jejich životni úroveň. Přispěla k tomu i pravoslavná církev, která nepoužívala katolicky násilné šíření křesťanství tak zvanou likvidací pohanství. Nešířila kžesťanství ohněm a mečem, ale pozvolnou misijní činností. Zásadně pak neničila tradiční zvyky původních etnik od léčitelských až po šamanství. Za sovětské éry sice byl zvýšen na domorodá etnika asimilační tlak, ale byl vyvážen snahou kodifikovat domorodé jazyky, gramaticky i slovní zásobou. Jelikož ta se vztahovala k ruštině, přirozeně se ruština stávala pro domorodá etnika druhým dorozumívacím jazykem nejen s Rusy, ale i se sousedy. Ruské impérium proto nemá krutou minulost genocidy amerického kontinentu, ani bezohledně vykořisťovatelskou tradici evropských kolonialistů Afriky a jihovýchodní Asie. Ba dá se říct, v době anglického impéria, celého světa. Tím se podobá jiné velké Asijské říši, Číně.