Když se komunisté ujmuli moci, změnili Masarykovým vlastencům obsah do té doby nepojmenovaného státního svátku slaveného 28. října, na základní symbol své moci, na Den znárodnění. Havlovi obdivovatelé stejným způsobem sebrali pamětní Mezinárodní den studentstva a vyhlásili 17. listopad státním svátkem pojmenovaným Den boje za svobodu a demokracii. A tak se ptám sám sebe, co se vlastně oslavovalo včera? Jedni si připomínali krutost hitlerovců, aby varovali před rostoucím vlivem jejich následovníků v Evropě zaplavované „Ukrajinským morem“. Jiní si šli na Národní třídu zapískat a zařvat na exkomunistické a jiné jim nelibé veřejné činitele. Havlovi pohrobci si tam naopak šli utvrdit se ve své mytologii, která už skoro nikoho nezajímá. Nevědomí si ani nevšimli, že je nějaký státní svátek, a podle své nátury konzumovali den pracovního volna. A ti co ví, ti jen zírali a myslí si již několik desetiletí to samé. „Z bláta do marastu“, čti, Z měkké okupace do periferijní kolonie.