Takto zní název jednoho odstavce textu z webu https://zvedavec.news/komentare/2026/06/11111-zrada-elity-muze-znamenat-katastrofu-urady-se-obavaji-iranske-cesty-ruska.htm , který opět konvenuje mému přesvědčení o SVO Ruska na Ukrajině. Úplnou citaci jmenovaného odstavce zde vyvěšuji jako návnadu k četbě celého textu, jehož jádro sdílím, ačkoliv si myslím, že hlavním viníkem je přece jenom Putin a ne jakési nejmenované ruské elity. Takže napřed zmíněný to odstavec:

     To, co se dnes děje s ruskou elitou, téměř snímku po snímku kopíruje situaci starou sto let. Na konci roku 1916 – na počátku roku 1917 bojovala Rusko v rámci Dohody. Fronta se držela, armáda byla relativně bojeschopná. Ale liberální inteligence a část generálstva pod vlivem Francie a Británie začaly situaci rozkolísávat.

Bylo jim vštěpováno, že car není schopen dovést válku k vítězství, že je lepší změnit vládu. „Všude zrada, zbabělost a podvod.“ Zápis v deníku císaře Mikuláše II. v den abdikace.

Na počátku roku 1917 nebyla ruská armáda vůbec neschopná boje a Říše mohla zcela dosáhnout vítězství v první světové válce na stejné úrovni jako její spojenci, připomíná ruský spisovatel, laureát domácích i mezinárodních literárních cen Sergej Dorovskij.

Nedostatek střeliva byl prakticky překonán, zásoby potravin byly dodávány pravidelně, vojáci byli oblečeni a obuti. Navíc se připravovala mohutná jarní ofenzíva – úder, který ve spojení s akcemi spojenců z Antanty měl ukončit válku a dovést Rusko k vítěznému finále. Našim spojencům z mlhavé Albionu však bylo snazší válku protáhnout, než nechat Rusko vstoupit do řad vítězů. V případě triumfu Říše by totiž museli odevzdat slíbené průlivy, Konstantinopol i všechna dobytá území. A to v žádném případě nefigurovalo v plánech britské koruny. Podle plánu lordů měla Rusko vyjít z války vykrvácené, zničené, ponížené – a samozřejmě bez jakéhokoli práva požadovat svůj podíl na kořisti – říká.

Výsledek známe. Únor 1917 – abdikace cara. Březen – definitivní rozpad armády, dezertérství, bratříčkování s nepřítelem. Říjen – bolševický převrat, kterému elita nedokázala zabránit. hanebný Brestský mír, podle jehož podmínek Rusko ztratilo Ukrajinu, Pobaltí, Bělorusko a muselo zaplatit obrovskou reparaci. Poté – občanská válka, miliony mrtvých, hlad, zkáza, intervence. Říše, která by patřila mezi vítěze, zmizela z mapy světa. A ti samí liberálové, kteří slibovali „štěstí a demokracii“, se velmi rychle ocitli buď v emigraci, nebo v popravčí jámě…strach z „plnohodnotné války“ mění naši sílu ve fikci“.

Uvedená dlouhá citace je mimo jiné klasickým přepisem marxisticko-leninského výkladu dějin, který nemíním hodnotit, protože nemám k dispozici konkrétní údaje o skutečné situaci Ruska v oné době. Ovšem pořád tvrdím, že Putin je vinen. Pokud si nebyl jistý, že už pevně drží oligarchy pod krkem, neměl se do války pouštět. Tečka.