Jak jsem již několikrát psal, nesleduji politiku v ČR. Proto ji jen výjimečně kdy komentuji. K současné přestřelce ministra zahraničí s prezidentem se proto omezím jenom na zásadní poznámky. V prvé řadě v incidentu vidím učebnicový doklad úpadku politické kultury. Doslova za tragické považuji, že se projevila tak zřetelně v elitě politiků, čili v diplomacii. Pokud by ti pánové si museli psát jako kdysi jen úřední dopisy, tak by při tom poněkud víc mysleli. Takže komunikace pomocí SMS je vhodná tak pro „T(t)rampy“ a ne pro ústavní činitele. Za druhé zveřejňování soukromé korespondence se hodí tak pro zhrzené milence a ne pro státníky a konečně emotivní jednání se dá tolerovat tak u správcové pavlačového domu, ale ne u prezidenta, navíc armádního generála.

Mně nejvíc děsí, že veřejnost se vůbec nevzrušuje, že na Hradě nerozhoduje prezident, ale nějaký soukromý prezidentův pobočník. A navíc takový, který se do té pozice sám nainstaloval, aniž by byl, alespoň formálně, zaměstnancem prezidentské kanceláře. Pro mě se tím potvrzují všechny fámy o tom, že PePa byl Kolářem vybrán, do současné funkce naistalován a nyní na špagátcích veden.

A tady vzniká pro mě problém. Jelikož nevím zda Kolář Pavlovi zveřejnění na tiskovce poradil, či o tom vůbec nevěděl, nedovedu posoudit, kdo je z těch dvou větší „vůl“.

Celá kauza je v prvé řadě spektáklem z něhož profitují především média. Spolek kraválistů jakéhosi mlynáře, pardon vedený Mikulášem Minářem navíc zesiluje nedemokratičnost současné politické scény u nás, jelikož v žádném případě nejde o občanské hnutí, ale řízenou aktivitu dominantně dehonestující politiky jen jednoho politického směru. V žádném případě ovšem nereprezentuje zájmy občanů, ale pouze politických elit pražské kavárny, lepšolidí, amerických nohsledů či globalistického Sorosova diktátu, který to všechno platí.

Závěrem konečně k onomu druhému mocenskému centru na Hradě. Vůbec nejde o Pavla., Tu zrůdnost zahájil již Havel ještě jako prezident Československa, když spolu s Janem Rumlem náměstkem ministra vnitra do volebního procesu zapojili tajné služby, dokonce ještě komunistickou StB. Jan Kavan, ministr zahraničí v Zemanově vládě vzpomíná, jak se Havel vzpíral jmenovat ministry, či velvyslance do Ruska i USA. Každý z následných prezidentů přidal k prezidentské moci nějaký příspěvek. Klaus v problému EU, Zeman ve jmenování profesorů a tak podobně. Já již víc jak třicet let tvrdím, že je tomu vina naše Ústava, která byla schválena ačkoliv šlo pouze o návrh jednoho specialisty určený teprve k odborné diskusi, a ten byl vědomě šit právě pro Havlův majestát. No a ten Kolář. Podle mě je to klasický příklad psychopata, jemuž nejde o nic jiného než o osobní moc a nemá žádnou vizi jejího směřování. Což je tak z mé strany asi všechno k celému skandálu, který se může ještě rozrůst do pěkného hororu, až se „pánko“ vrátí z dovolené.