Leden je měsícem hodnocení Trumpova ročního vládnutí. Svůj pozorovací talent, schopnost analýzy a jiné novinářské grify si na tomto tématu cvičilo nespočet jedinců. Několik takových textů jsem si letmo přečetl. Společným jejich rysem je, že žádný se ani nesnažil tvářit objektivně. Což mi poskytuje říct první závěr. K Trumpovi se nelze stavět neutrálně, a dodal bych, že i jeho největší příznivci najdou za rok jeho vládnutí dost důvodů ke kritice a i největší odpůrci musí přiznat, že jeho činnost, když nic jiného je alespoň inspirativní a nenechává ostatní v klidu.

Jedno je jisté. Svět se mění, Trump to vnímá a snaží se nějak zajistit, aby i v tom překotném chaosu proměn zajistil Americe vedoucí místo. Aby toho dosáhl, používá na můj vkus poněkud neobvyklých metod, takže za nejvýstižnější popis jeho činnosti jsem zvolil termín řádění. Kupříkladu i spojence USA „mlátí kladivem“. Kdybych chtěl k tomu podstatnému jménu přiřadit nějaké přídavné jméno, bylo by jich velké množství stejné úrovně, od hollywoodského přes provokativní po tvrdohlavé. Jeho pracovní metodou je brutalita, doma i v mezinárodním prostředí. Doma je největší ve způsobu realizace reemigrace, v zahraničí v únosu Madura, či deptání EU.

Trump je nesporně silnou osobností. S ohledem na to, že u něj dominují emoce nad rozumem, je až příliš silnou osobností. Což se projevuje v tom, že respektuje jen ty politiky, kteří jsou mu sympatičtí, které má rád. V životě obyčejného člověka je to jeho nevýhoda, ovšem vzhledem k tomu, že je vůdcem nejsilnější mocnosti světa, je to naopak nevýhoda pro všechny ostatní.

Trump se rozhodl pro aktivní změnu světového řádu. Ten sice změnu už opravdu potřebuje, leč podle mě lépe promyšlenou. Trumpovu vnímám tak, že hodlá všechno co může rozbít a spoléhá na to, že co je životaschopné, to si dokáže najít svou regenerační podobu. Je to metoda riskantní, ale ne iracionální, jak na první pohled vypadá. Z toho systému vypadává snad jediná výjimka, ona Mírová rada. O ní jsem už psal a konec konců ona už patří do druhého roku Trumpova mmandátu, takže možná předznamenává následnou fázi Trumpova chování v prezidentské funkci. Po dekonstrukci, konstrukce.

Achillovou patou Trumpova veřejného konání je podléhání vlivu sionistů a jmenovitě Netanjahua. Konkrétně jde o problém Gazy a dominantně Íránu. Osudy těch dvou se nemněly protnout. V tom, že se tak stalo vidím riziko pro veškeré lidstvo.

Trump zdědil USA v čase, kdy ztrácí unipolární nadvládu na světem. Uvědomil si to a dělá všechno co umí, aby následky ztráty pozice hegemona pro jeho zem byly co nejmenší. Zatím nelze vůbec konstatovat, jak se mu to daří, ba dokonce zda jeho činnost není kontraproduktivní s ohledem na dosažení cíle. Alespoň já si netroufám z této pozicehodnotit zatím ani jeden jeho konkrétní počin. Jako vždy platí, že konečnou prověrkou bude čas.