Znám tři typy a vlastně historické podoby ekonomiky. Nejstarší je tak zvaná ekonomika darů. S vývojem peněz se rozvinula ekonomika tržní a v zemích reálného socialismu ekonomika plánovací. Ekonomika darů není tak starodávná, jak by se na první pohled zdálo. Fungovala ještě za mého dětství v každé vesnici a městečku. Lidé neměli ledničky a přesto se zásobovali masem, konkrétně vychovávali si prasata a tedy pořádali zabíječky. Což byl doslova svátek v rodině. Ovšem žádná rodina produkty zabíječky nebyla schopna včas spotřebovat, takže část rozdala, příbuzným a známým. Podle zaběhlého schématu. A dle této tradice očekávala že až obdarovaní budou pořádat zabíječku, tak se mu revanšují. Tak bylo zajištěno, že produkty „masné produkce“ měli tehdejší lidé čerstvé od ranného podzimu do konce zimy. Proč to tak podrobně popisuji? Protože za svůj dlouhý život konstatuji, že ekonomika daru se přenesla jak do ekonomiky tržní, tak plánované. A to v poněkud proměněné podobě, ve formě úplatků a korupce. Dokazuje mě to fakt, že i stát musel před tradicí darů kapitulovat a tak si ten liberální vypracoval pravidla pro lobování a provize, což jsou fakticky legitimní, ba legalizované formy získání nějaké výhody až privilegia. Trestně právně tedy korupce. Úplatky, žargonem označené za „všimné“ se rozvinuly až v neformalizovaný systém spíše v plánovací ekonomice. Jsou vesměs jednorázovým aktem, zatím co korupce bývá často opakující se jev mnohdy dopracovaný až do systému. Obojí je trestně postihnutelné především proto, že je nezdaněným příjmem pro příjemce a nevyčíslitelnou výhodou v ekonomické konkurenci „plátce“ úplatku, či korupční sumy. Existují pořád ještě státy, kde je úplatek normou. Konec konců ono není nic jiného ani poskytování „zpropitného“ od vrchního, přes hotelového sluhu po lifboye. Sám jsem toho názoru, že pokud by nešlo o daňový únik, tak by se stát úplatkářstvím, čili jednorázovým získáním výhody ani nezabýval. Vždyť prakticky to bylo v plánovací ekonomice něco jako smluvní cena pro nedostatkový artikl. S úplatky ba i s korupcí je to jako s každým lidským nešvarem, nikdy nebude vymýcen, ale bojovat s ním je nezbytné, jinak by dokázal úplně rozvrátit systém.