Psal jsem tady něco o vlivu duchovna na fysiognomii člověka. Sám jsem si ji uvědomoval při dlouhodobém sledování tváře Tomáše Halíka. Nemohu si pomoct, ale čím je starší, tím víc v ní vidím podobu samotného satana. Ne jinak je tomu u Rychetského. U něj nejenom z tváře, leč celkového vzhledu si vytvářím svou konkretizaci farizejce. V posledních letech takto sleduji metamorfózu Pavla, teda Petra Pavla, nezadržitelně v ní vidím kscht Jidáše stále víc a zřetelněji. A když už jsem u toho vojenského kontrarozvědčíka, tak si navíc připomínám, doby dávno minulé. Tehdy když rytíř přísahal věrnost svému panovníkovi, tak to bylo doživotní. Raději spáchal sebevraždu, než by ho zradil. Takový podlec, který navíc byl schopen obratem přísahat věrnost nepříteli svého prvotního patrona se tím stal pro celý svět bezprizorným, bezprávným a každý jej mohl beztrestně zabít. Škoda, že ty doby jsou už dávno pryč, lituji častěji a častěji. Ale zpět k tématu zajímalo by mě, kdo v čí tváři najde jakou svou představu známé postavy dávných dějin. Už proto, že jsem dosud nepochopil, co to znamená, že ten či onen člověk má charisma, čili že nějakým zvláštním fluidem působí na velké množství svých současníků. A také by mě zajímalo, jak se označují lidé, kteří na své okolí působí většinově odpudivě?  Mají kupříkladu, třeba satnisma, jidášisma, farizejisma? A co pak ti, jejichž tvář nic o jejich duchovnu neprozrazuje? Mají vůbec nějaké?