Dneska mě probudila vize, která představovala kde mohlo současné lidstvo být, kdyby alespoň za mého života nebylo blbé a nevládli mu lumpové. Kdyby kupříkladu po druhé světové válce za nejvyšší hodnotu lidství byla prohlášena spolupráce a ne soutěžení, přerůstající v nepřátelství až totální nenávist.

Viděl jsem, že dneska bychom měli na Měsíci soustavu jaderných elektráren a celou síť sídlišť robotů řízených umělou inteligencí, která by pro lidstvo zajišťovala potřebné zdroje. Na Marsu už by skončily průzkumné práce a začínal se realizovat projekt tvorby pro lidstvo přívětivého přirozeného prostředí, tedy dýchatelné ovzduší a pohodové klima. To všechno rovněž zajišťované celým „národem“ robotů řízených už doslova jinou inteligencí. Dokonce už ne umělou, ale samostatně se od lidstva oddělující a s ním rovněž kooperující, jelikož by byla založena na základním absolutním zákoně, principu spolupráce všech „živých tvorů“. Jediným rysem života je totiž skutečnost, že tvorové, či jeho nositelé, se dovedou replikovat bez vnějších zásahů. Člověk se replikuje dost složitě a v mých očích poněkud směšně. Kdyby opravdu existoval bůh, stvořitel lidstva, tak způsob replikace, kterou vymyslel pro člověčenstvo by vlastně byl jakýmsi černým humorem, možná i vědomým vykřičníkem pro další existenci lidského rodu. Tvorové založení na jiné chemické bázi, kupříkladu křemíkové se možná dokáží replikovat efektivněji. Ale zpátky k mé vizi. I na Zemi by člověk za to minulé století, kdyby byl opravdu rozumný a už dokonce moudrý, dokázal o mnoho víc. Snad by se už zelenaly velké plochy pouští, člověk k tomu aby žil by už nemusel zabíjet jiné tvory a mnoho dalších sociálních libostí by bylo dostupné každému, kdo by o ně stál.

Námi vnímaný vesmír je podřízen základnímu principu, celý i každý jeho prvek musí být v neustálé změně, i když třeba s dlouhou amplitudou pozorovatelných změn. Proto také v něm existuje dimenze času. Co v tomto vesmíru se přestane měnit, to z něho doslova zmizí. To byl asi důvod, proč v něm vznikl život, jehož zachování se stalo dalším principem tohoto vesmíru. A nejen zachování, leč neustálé dosahování nových a náhodně tedy i vyšších kvalit. Lidstvo v něm dosáhlo, podle mého soudu, dosti vysokého stupně vývoje, leč zdaleka ne nejvyššího. Pokud jeho existence má v našem vesmíru mít smysl, pak se z něj musí vyvinout dokonalejší tvor. Pokud se tak nestane, byl vznik lidského druhu slepou cestou vývoje tohoto vesmíru. A že mu po většinu časů vládli a vládnou lumpové, a dokonce čím dál darebáčtější, není pro konečnou existenci lidstva nikterak nadějné. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.