–  Jsme se tehdy vydali špatným směrem.

–  Zničení socialistického tábora bylo návratem do minulosti.

–  Zánik Sovětského svazu byla špatná varianta dějin.

–  Se lidstvo zvýšenou rychlostí vydalo na cestu svého zániku.

–  A pokud ne, tak se jeho vývoj zpomalil alespoň o století.

Změna socialismu byla nutná, proto jsem ji přivítal. Ovšem v březnu 1990 jsem se dostal do Prahy a především do středu dějů, a už na přelomu května a června toho roku jsem věděl že je zle. Koncem roku 1991 jsem pak pochopil, že je všechno špatně, a že skončil „můj svět“. Éra, se kterou jsem souzněl, i když jsem její protagonisty kritizoval. A vím, že oprávněně.

Potvrzuje se, jak velkou roli má jedinec v dějinách autoritativních režimů. Dva lidé doslova vydupali SSSR z ničeho a zase jenom dva lidé jej pak zahnali do nicoty. První dva jsou jasní, a aby nebylo pochyb o druhé dvojici, tak ji vyjmenuji. Chruščov a Gorbačov. Pro první ať pravoslavní ve své litanii recitují „věčnaja pamjať“ a pro ty druhé „buď prakljat“, a to na věky věků až do skonání lidstva. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.