„Kdo touží po míru, ať připravuje válku.“ Je známý citát připisovaný Flaviu Renatu Vegetiu. Ten se stal mantrou všech vládců Západu. Podle ní zbrojil skoro každý stát Evropy po celá dvě tisíciletí. Po první světové válce ovšem došlo k nové situaci. Vznikl Sovětský svaz, v jehož ideologii bylo zničení kapitalismu, tedy politického systému, který pod komandem Západu ovládal celý tehdejší svět. To byla pro něj výzva, která po druhé světové válce dostala konkrétní projev v institucích NATO (4. 4.  1949) a následně Varšavské smlouvy (14. 5. 1955), základních to kamenů tak zvané Studené války. V té době byl Sovětský svaz evidentně slabším pólem této duality a tak začal zbrojit do takové výše, aby se ubránil agresi. Toho Západ propagačně využil vůči své veřejnosti a obvinil SSSR, díky jeho ideologii to bylo snadné, že chce napadnout Západ, takže ten musí stále více zbrojit, aby vyrovnal sílu Sovětů. A tak vznikly tak zvané závody ve zbrojení. Jeden zbrojil proto, že zbrojil ten druhý a druhý zbrojil proto, že zbrojil ten první. Nekonečná to spirála, v níž to šlo stále výš a výš, k lepším a účinnějším zbraním, až to skončilo ve stavu, který by při konfliktu znamenal konec lidstva na planetě, dokonce pro vše živé katastrofu podobnou událostem oddělujícím geologické éry. Po rozpadu SSSR svět zdědil tento obrovský sebezničující arzenál a vládce několika zemí nenapadlo nic lepšího, než ve spirále zbrojení pokračovat. V současnosti je ale úplně nová situace. Na jedné straně sporu je mocnost, která za celou svou historii od. 4. 7. 1776 neválčila pouhých šestnáct let. Na druhé straně Rusko a především Čína, země které se po celé své tisícileté dějiny především jenom bránili. Tedy jakýsi světový Kain a Abel. Podaří se i tentokrát naplnit biblický příběh?!! Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.