Před chvílí jsem si přečetl následující zprávu, cituji: „“Britský ministr zahraničí Cameron navštívil okupované Malvíny a prohlásil, že navzdory protestům Argentiny, které ostrovy patří, „zůstanou v britské rodině“. A čím, prosím pěkně, argumentoval? Referendem z roku 2013! Takže to říká tentýž Cameron, který popírá právo obyvatel Donbasu a Krymu zvolit si svůj osud v referendu!“ Konec citátu. Autor zprávy ji komentuje obligátní výtkou, že jde o politiku dvojího metru, která je výstižněji vyjádřena staletou zkušeností ovládaného lidu v přísloví; co je dovoleno pánovi, není dovoleno volovi (kmánovi). Já si to už dávno nemyslím. V případě Brita, přesněji Angličana jde ve většině případů o projev nejen nacionalistické nadřazenosti, ale doslova pohrdání jinými etniky. Sám jsem se setkal s tím, že říci o někom že je cizinec je pro Brita největší urážkou. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.