O SELSKÝCH REBELIÍCH

Odpor proti šlechtě, a vrchnosti vůbec byl periodicky se opakujícím jevem po celou dobu feudálního zřízení, čti lenních vztahů vrcholného středověku v Evropě. Ať už šlo o vzpoury, bouře, povstání, rebelie, ba dokonce války, vždycky šlo o odpor ovládaných proti ovládajícím. Historikové některé konkrétní případy silného odporu označili rebeliemi a uvádějí jich několik v dějinách různých národů a zemí Evropy, tedy i v Čechách. Jedna z nejsilnějších a nejvýznamnějších započala v Německu zhruba před půl tisícovkou let. Je jedinou, kterou historici označují dokonce za selskou válku. Podle mě asi proto, že tehdy vzbouřencům nešlo o pouhé snižování poddanských povinností, ale dokonce o politické požadavky, konkrétně o zrušení světské moci církve, ba dokonce zrušení nevolnictví. Viz Dvanáct artikulů z roku 1525. Tehdy už se k nim přidávali i někteří měšťané, ba i sporadicky nižší šlechta.  Jako vždycky nejednotnost, a především nenávistné násilí rebelantů v některých oblastech způsobilo odklon umírněnějších, a tak se vrchnosti nakonec lehce povedlo celou vzpouru po osamělých částech zlikvidovat. V mých očích to ale byl jeden z nejvážnějších pokusů o změnu režimu, který nakonec vedl k pádu feudalismu. Ani nevím, proč mě to připomíná současné hnutí evropských zemědělců, ke kterému se dneska mají připojit, jako vždycky vyčůraně vyčkávající, i rolníci čeští. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *