Byly doby, kdy filosof to byl elitní přemýšlivec, jazykovědec třeba latinář, všeobecně exkluzivní vzdělanec. Nejinak to bylo s historiky, archeology, geografy, či etnografy. Už současné dělení těchto bývalých oborů na tři velké skupiny mě dráždí. Dost dobře nedovedu rozlišit humanitní obory od jakýchsi společenských věd. A vyloženě mě děsí jakási třetí skupina označená za multidisciplinární. Takových oborů může být snad tisíce. Už když jsem studoval na VŠB, tak jsem všechny zmíněné obory nepovažoval za vědy, ale pouze za nauky. U filosofie pak za učení určitého myslitele ať, už filosofa, teologa, či jiného autora který se pokoušel o ucelený názor na svět. V mých očích to byli v naprosté většině lidé nehodící se pro praktický život, takže museli mít partnera, který se o ně staral. Současní absolventi těchto oborů, především vysokoškolského stupně jsou v punktu praktičnosti na tom asi stejně, ovšem úroveň vzdělanost je tak zhruba na úrovni bývalých klasických neboli latinářských gymnázií předválečné doby. Doslova otřesným příkladem tohokritizovaného typu vzdělance je současný premiér, kterým mě přivádí k myšlence, že do politických funkcí moci výkonné, by mělo být zakázáno instalovat absolventy škol humanitních či společensko-vědných. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.