Sionismus je jevem starým nějaká dvě století. Ovšem v jádru judaismu je přítomen prakticky od počátku. Ať máme o vzniku Tóry jakékoliv názory, nelze asi zpochybnit, že je nejméně půl tisíce let straší než existence Ježíše. Nelze rovněž zpochybnit, že se v ní od počátku vyskytují základy judaistické ideologie, která inspirovala sionismus. Těmi jsou minimálně dva základní prvky víry judaistů. Víra v boží vyvolenost Židovského národa, a víra v boží slib že sešle Židům spasitele, vykupitele, Mesiáše, který s bohem vyvoleným národem bude ovládat svět. Tato dvě tvrzení jsou jádrem všech nauk a idejí předchůdců sionismu, které si pojmenovávám „protosionisty“.

Tento text je natolik kratičký a schematický, že se nepokouší hledat motivy, která vedly mnohé vykladače Tóry prakticky od počátku jejího vznikání k názoru o světovládě Židů. Kdo zná i jen částečně dějiny toho národa, lehce se k nim dopracuje. Bohužel všichni, kdo si z Tóry vypreparovali především zmíněné dvě teze postupně podlehli jisté formě supremacismu. V Tóře k takové nadřazenosti, ba až nenávisti k nevěřícím v jednoho Boha, či dokonce k „nežidům“ je dost citátů. Tento prohřešek proti lidskosti, rovnosti všech lidí na planetě se stal nakonec prokletím všech Židů, i když nikdy mu většina Židů nepodlehla. Ježíš byl v mých očích prvním všeobecně známým činitelem, který se stal odpůrcem „protosionistů“. Jakýmsi obroditelem svého národa. Vyjádřil to v památné větě, cituji: „Mé království není z tohoto světa“. Čímž Židům nabídl jiné, nové pojetí boží vyvolenosti a přeměny celého světa. Se svými soukmenovci o tom dokonce uzavřel „novou smlouvu“ s Bohem. Na tomto místě si dovoluji tvrdit, že kupříkladu farizejové „hebrejsky“ oddělení, byli podle mě sionisty Ježíšova období.

Vznik křesťanství mohl být skutečně novou ideologií Židů. Jenže v diaspoře si jednotlivé komunity Židů v různých částech světa vytvořily mnoho sekt, jejichž rabíni Tóru vykládali v tendencích „protosionismu“. Jako obvykle extremisté bývají prostřednictvím svého fanatismu nejviditelnějšími aktivisty ve společnosti, a tak to byli právě oni, kdo poškozovali pověst ostatní, většinové populaci Židů.

Druhý velký odpůrcevůči světovládným choutkám Židů se zákonitě vyvinul v Arabském, tedy ryze Semitském světě, v němž byl v té době Židů coby emigrantů velký počet. Muhammad a islám, to byl o půl tisíciletí po Ježíšovi další, prakticky anti sionistický jev. Na Západě se nepřipomíná, že Mohamedovo učení vznikalo, mimo jiné, rovněž jako negace „protosionistických“ Židů. Na počátku svého působení Mohamed doufal, že se mu podaří spojit Židy se svým hnutím, pozdějším Islámem. Když se mu to nepovedlo, reagoval vůči Židům nepřátelsky. Zatímco Ježíš byl Židem, jeho spory se soukmenovci nebyly antagonistické, takže mohl hlásat mravní postulát o nastavení druhé tváře svému nepříteli. U Mohameda tomu bylo jinak. Židy po vítězné bitvě ve velkém množství popravoval. A nikde není doloženo, že jenom ty chtivé světovlády. Konečně Hitler se choval stejně hloupě. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.