Slovní spojení „jediná pravda“ je logickým nesmyslem. Je-li výrok pravdou, tak je tím pádem logicky jedinou. Jak jednoduché pane Watson. Opravdu? V současné aritmetice je jedna a jedna vždycky jen a jenom dvě čili pravdivým výrokem, tvrzením a vlastně jedinou, spíše ale absolutní pravdou. Skutečně? Ani náhodou. Je pravdou pouze a jenom v lidském reálu za zmíněných pravidel aritmetiky. Jinými slovy je pravdou za určitých, přesně definovaných podmínek. A to je příklad toho nejjednoduššího výroku, a v disciplíně absolutně abstraktního myšlení.

Ve všech přírodních vědách je to mnohem složitější. Poznatek, teze, teorie, či dokonce celá disciplína je pravdivá, tehdy a jen tehdy, dokud se nenajde jev, který jí odporuje. Ze svého raného mládí si vzpomínám na éru, která nesla pojmenování „Krize fyziky“. Šlo o období, ve kterém se rojily nové a nové objevy kvantové fyziky a vědci si s celou svou disciplínou najednou nevěděli rady. Trvalo to celé dvě generace vědců, než se našla koncepce spolehlivě definující celý obor spojující „klasickou“, a „moderní“ fyziku.

Jestliže ani v přírodních vědách nelze žádné tvrzení považovat za definitivní, nadtož absolutní pravdu, tak v humanitních naukách je to dokonce vyloučeno. A to z mnoha důvodů. Společenské vztahy se příliš rychle vyvíjí, než aby se někomu povedlo provést jejich komplexní analýzu a definovat tak jednoznačně platící závěry. Lidské vztahy jsou tak složité díky svobodné vůli každého jedince, že jsou komplexně nepoznatelné. Navíc neexistuje badatel, který, než vůbec začne zkoumat, nemá již vytvořen určitý světový názor, či dokonce ideové přesvědčení, které mu vytváří filtr při jeho zkoumání konkrétních jevů. Už jen tyto tři důvody jsou dostatečné k prohlášení, že v mezilidských vztazích a tím ve všech humanitních oborech neexistuje absolutní pravda. Marxisté proto hovořili o jakési relativní pravdě, což je příliš „pofiderní“ termín.

Jsem toho názoru, že v naukách o společnosti by měly být za pravdivé považovány jen a jenom fakta, jako kupříkladu datum narození, výskytu určité události, dokumenty vydané institucemi, či soubory statistických hodnot, pokud je přesně definována metoda jejich tvorby. Jinak bychom se měli vyhýbat tvrzení, že je cokoliv pravdou.

A jak je to tedy s tou jedinou pravdou. S jedinou pravdou pracují vesměs jen církve, vydávající ji za boží sdělení. A pak pyšní vládci, kteří se za božstvo vydávají.