Pohledem z Ruska kolektivní Západ samozřejmě existuje, protože se všichni jeho členové deklarují jako nepřátelé Ruské federace a v reálných vztazích se tak chovají. Jenže v mých očích už ve skutečnosti neexistuje ani Západ, nadtož kolektivní. Všechny země dosud chápané jako Západní kulturní okruh všelidské civilizace vyznávají víru, kterou si pojmenovaly liberalismus. z dogmatu této víry musí být, a také jsou, antikolektivní. Už samotný pojem liberalismus je protikladem kolektivitě. V liberální ideologii platí totiž za nejvyšší hodnoty svoboda, individualismus, soutěžení, a především nadřazování zájmů jednotlivce nad prospěšnost celku. Takové společenství individuí je schopné, ba dokonce ochotné společného chování, dokonce až spolupráce teprve a jenom tehdy, když se naprostá většina cítí v existenčním ohrožení. Proto každý, kdo chce v liberálním společenství vyvolat společnou aktivitu, musí o nějakém společném nebezpečí celou komunitu přesvědčovat, anebo takové nasimulovat.

Ale zpět k základnímu tématu. Tvrdím, že v současném reálném mezinárodním pohybu nejenže není současný Západ kolektivní, ale už ani neexistuje cosi jako jednotný Západ čili Západ všeobecně. Od rozpadu SSSR se reálně začaly rýsovat jeho dvě nadstátní sféry. Anglosaská a kontinentálně Evropská. Prozatím je sice jako umělé pojítko drží pohromadě NATO, leč to se chová stále více jako kolonizátor kontinentální Evropy, především EU. Anglosaská sféra je mnohem silnější, než kontinentální Evropa a stále víc a víc ji doslova vysává. USA, Spojené království Velké Británie a Irska, Kanada, Austrálie, Nový Zéland, a ještě k tomu Američany skoro osmdesát let okupované Japonsko a Korejská republika je kolos, se kterým se fakticky celá Evropa nemůže srovnávat a EU už vůbec ne. Zůstane periferií bývalého Západu a pro rodící se svět bezvýznamným „okrajem“, jakousi Ukrajinou, možná i s jejím osudem.