Hamas je jako většina politicko-militantních uskupení různobarevnou sbírkou lumpů mnoha rozměrů. Z nich jsou vždycky nejmarkantnější dvě skupiny. Nejvyšší vojenští velitelé a političtí vůdci. Obě ty grupy se zdržují obvykle daleko od existujících bojů. Od začátku konfliktu ti posledně jmenovaní si sedí v teple kdesi v Jordánsku, nebo snad dokonce až v Jemenu a vesele se baví. Při tom první jejich povinností bylo okamžitě ještě snad toho osudného 7. října postavit se do čela odboje. Začít vyjednávání s Izraelem o zajatých rukojmích výměnou za vězněné Palestince bylo prvořadým důvodem pro navázání kontaktu z rozběsněným Netanjahuem a jeho sionistickou kamarilou. A to za všestranného tlaku nejen Arabů, ale celého světového, nebo alespoň muslimského společenství. Pokud politické vedení nemá takové kontakty, pak bylo jeho povinností bránit svým vojenským složkám v nějaké velké akci a donutit k tomu nejvyšší vojenské činitele. Teď to vypadá jasně. Řadoví bojovníci budou vyzabíjeni. Oni s tím sice byli srozuměni, protože podle islámské doktríny získají status mučedníka a tím přístup do nejvyššího nebe. Ovšem v konfliktu mezi Sionisty a Palestinci se nic neposune ani o píď. Ba s vysokou pravděpodobností Izrael skutečně dokončí etnické vyčistění území sionistického státu. Osobně ale nevidím takové řešení jako trvalé. Arabský svět se jednou skutečně zbaví toho nádoru cizorodého nacismu ve svém těle. A čím to bude později, tím to přinese větší oběti. Snad jedinou cestou je, že Židé samotní se zbaví sionistů. Předpoklady k tomu existují. Mladí Židé stále ve větším množství přecházejí na stranu ortodoxních Židů. Studují tóru a zachovávají starověrecké zásady. Tady někde snad vznikne cesta k opravdovému Židovskému, a ne nacistickému státu.