V našem městě ležícím na periferii tohoto státu došlo k nevídané události. Tlupa čtyř Ukrajinců, tři muži a jedna žena, pokud se ještě může používat těchto obstarožních termínů, zahájila v jednom potravinovém nákupním středisku svérázný nákup. Podle pokynů ženy začali muži do připravených zavazadel ukládat zboží. Jedna z přítomných zákaznic začala křičet, že kradou. Její povyk vzbudil pozornost ostatních, takže jakýsi věcí neznalý odvážlivec se vydal cizince umravnit. Jeden z nich na něj ovšem vytáhl pistoli. Pokladní, asi zkušená, nebo dokonce policií vyškolená začala křičet, ať zákazníci ony naše „hosty“ nechají na pokoji. Tolik příběh. Zatím neověřený, ale i kdyby šlo o pouhou fantazii nějakého dezinformátora, její bleskové šíření svědčí o atmosféře mezi lidmi. Lásku ba ani solidaritu k Ukrajincům nedokumentuje.

Od počátku konfliktu na Ukrajině tvrdím, že to není naše válka. Když pak mocní EU, NATO a především Polska, Pobalťanů a samozřejmě Česka se pod komandem Deep State USA začali angažovat na straně Ukrajiny, považuji válku proti Rusku za válku vládnoucích vrstev Západu a těch pitomečků, kteří se od nich nechávají ohlupovat. V žádném případě nejde o válku v zájmu lidu zemí Západu. Po válce obvykle platí, že poražený bývá souzen, to v lepším případě. V tom horším zrovna zabit. Čímž chci říct, že výsledek onoho soudu je předem dán. Poprava. Teď je jenom otázkou, koho se v naší zemi bude takový verdikt týkat. Jelikož naše Ústava říká, že vláda rozduje ve sboru, pak všichni její členové by měli být po prohrané válce zastřeleni, jak to za vlastizradu bývá. Oni se totiž skutečně dopustili vlastizrady, protože povýšili své zájmy, nad zájmy země, přesněji nad existenční touhy jejího lidu. A protože v čele zmíněného sboru figuruje jakýsi politický dobrodruh z Neumětel, který signalizoval, že o zahraniční politice rozhoduje on osobně, pak pro něj by měl, platit výjimečný trest. Měl by být předán katům, kteří ovládají způsoby dávných mistrů svého řemesla z Číny. Ti totiž delikventy dokázali popravovat třeba celý měsíc. Ať si toho užijí. Podotýkám, že teď ze mě nemluví nějaká nezvládnutelná nenávistná emoce. Je to názor selského rozumu, který mě ještě neopustil. Tečka.