Biologický druh homo sapiens, který se na Zemi začal vyvíjet asi před necelými třemi miliony let se evolucí dopracoval k výjimečnému nástroji. Řeči. Tou se totiž zásadně odlišil od živých tvorů na planetě. Jak tvrdím celá desetiletí, život na Zeměkouli má podle mého způsobu myšlení v sobě „zapsán“ zkázonosný prvek. V genetické výbavě života na Zemi je jedním z principů vývoje agrese. Především u obratlovců se tento prvek uplatnil v prvořadé úloze života. Zachování druhu. Silnější samec předává své geny a rozhoduje se o tom v boji. Není to jediný boj ve světě zvířat. Ta bojují nejčastěji o teritoria, často loupí jiným potravu a vyhánějí je z nor. Toto zvířecí dědictví ničí lidstvo. Při tom ale dostalo od „evoluce“ vzpomínaný obrovský dar. Bohužel ho až dosud neumí využít k tomu, aby překonalo prokletí genetického kódu života na této planetě. Řeč totiž může lidstvo využít k tomu, aby nemuselo bojovat, ale aby se domlouvalo. Zatím tuto metodu ale nedokáže uplatnit. Tvrdím, že v současné etapě svého vývoje má lidstvo nejvyšší čas, ba něco jako poslední příležitost k tomu, aby se slovní dohoda stala jediným způsobem, jímž lidstvo překoná svůj osud, daný genetickým kódem života na vesmírném korábu své existence.