Pokud mě paměť nemýlí, tak jsem v tomto blogu ještě nepsal o uskupení s logem BRICS. Nepsal, protože fakticky nebylo o čem, a především proto, že jsem tento projekt považoval, a čím dále více považuji, za naprosto chybný. Shrnování celého nezápadního světa do jedné kupy je stejně nesmyslné, jako scelování Evropy do jednoho megastátu, který je dlouhověkou vizí některých politiků Západu. Ono totiž nezápadní svět není v žádném případě antizápadním, jakým je jádro BRICS reprezentované Ruskem a ČLR. Dle mého soudu ani nikdy nebude. Pokud lidstvo neskončí současnou svou etapu dějin apokalyptickou katastrofou, tak se Západ jednou stane rovnocenným členem celoplanetárního lidstva. To je ovšem běh na příliš dlouhou trať, vedle níž maraton je sprintem. Budoucí planetizace lidského rodu, což je podle mě výstižnější termín než globalizace, totiž opravdu nebude znát státy, ale jen etnika od národů po menší skupiny, které ve všelidské civilizaci budou prakticky folklórem své doby. I to soukromé vlastnění se zásadně změní, a především funkce peněz. Ovšem bude to všechno trvat dlouhé generace postupných, ale hlavně nenásilných změn. Současné výšplechty prominentů WEF, WHO, IMF, BIS, WB a jiných celosvětových institucí, především těch finančních, se svými programy Green Deal, Great Reset a podobnými, jsou natolik nepřijatelné současníkům, že ve skutečnosti oddalují realizaci logického, či spíše inženýrsky neřízeného vývoje lidstva.
Současná etapa lidských dějin staví proti sobě coby antagonistické nepřátele dva vytvářející se bloky. Blok USA a jejích satelitů a blok Čínsko-Ruský, který si teprve vyjasňuje svou pozici. Rusové jsou čím dále více pro absolutní odtržení, ba doslova izolaci od Západu, kdežto ČLR inklinuje ke koexistenci se Západem s celou plejádou soupeření až po to vojenské. To je první velký problém BRICS. Dalším je jeho velikášské rozpětí napodobující chování globalistů. Chapadla sahající až na Jižní Ameriku a jih Afriky jsou v mých očích příliš předčasná. Pro ČLR, stejně jako pro Rusko je prvořadé semknutí zemí na asijsko-evropském kontinentě. Především vytvoření trojice z Číny, Indie a Ruska, která by se začala chovat jednotně z důvodů jednoty svých prioritních zájmů. To bych považoval za počátek, jakési kondenzační jádro budoucího planetárního společenství. I to by totiž trvalo dost dlouho, protože Indie byla silně ovlivněna Západem a je s ním dodnes finančně daleko víc propojena než zbývající dvojice. Další vývoj bych viděl v rozšiřování na asijsko-evropském kontinentě a nejbližším okolí. Kupříkladu bych za kandidáty připíjení chtěl především Írán, Turecko, Indonésii, Saudskou Arábii a snad Egypt. Brazílii v žádném případě. Dokonce ji považuji za pátou kolonu v současném BRICS. I Jihoafrická republika je problematická, protože v současnosti je přátelskost ke dvojici ČLR-Rusko čistě personální. Současné rozšíření BRICS na jedenáct členů mě vůbec nevoní. Z mého pohledu vyloženě ochromuje údernou účinnost celého projektu. Považuji totiž například za vyloučené, aby v této konstelaci bylo souručenství schopné realizovat reálnou dedolarizaci. Už jenom proto, že ji fakticky celá polovina členů vůbec nechce, a někteří ji absolutně ani nemohou provádět. Sám sebe se proto musím ptát, co vlastně spojuje členské státy BRICS 11? Kdo si pak pozorně přečte všech 94, respektive 91 bodů deklarace z 15. summitu, pak s určitým překvapením zjistí, že víc jak třetina dokonce vyhovuje Západu, navíc těch tak zvaně progresivistických, které absolutně odporují světové konzervativní komunitě.