Obrovská většina přemýšlivých lidí, kteří se zabývají všelidskými problémy je přesvědčena, že současnost je dalším velkým předělem v historii lidstva. Ovšem málokdo je ochoten uznat můj výklad tohoto zlomu. Jsem si totiž skoro jist, že budoucí etapa dějin začala v roce 1917 v Rusku mocenskou změnou, kterou později bolševici nazvali Velkou říjnovou socialistickou revolucí. Mám pro takové tvrzení jeden velký argument a podle mě rozhodující. Po celou historii lidstva se podle mého pojetí moc odvozovala na počátku od síly, schopností, vlivu až nakonec dominovalo bohatství, přesněji soukromý majetek. Čímž v tak zvaných demokraciích se vytvořil systém, v němž existovala reálná moc a politická moc. Ta druhá byla většinově výkonným orgánem oné skutečné moci čili loutkami vládnoucí vrstvy nejbohatších. Jedinou povinností politické moci bylo a dosud neustále je, vytvářet právní řád zajišťující naplňování zájmů vlastníků majetku, bohatství a kapitálu a všeobecně udržovat jejich nadvládu nad zbytkem společnosti.

Sovětismus prakticky poprvé v dějinách politickou moc neodvozoval od soukromého vlastnictví, protože ho zrušil. Tak se stalo, že reálná a politická moc byla ztotožněna. To za prvé a za druhé z toho důvodu logicky mohla, měla a musela sloužit ku prospěchu všech, snad kromě veřejných odpůrců nového systému.

V současnosti sice Rusko není alternativou mocenských pravidel dosavadního světového hegemona, ale je tu ČLR, která si zachovala alespoň formálně sjednocení skutečné a politické moci. Pokud Rusko z pragmatických důvodů s ní nyní vytváří stále pevnější blok je docela reálné, že tato dvojice naplní představy opravdové revoluce současné etapy dějin. Podle mě její obsah nedávno velice výstižně popsal filosof Budil, když o napsal, cituji: „…připojme se k revoluci, která konečně dává smysl. Zvolme si politickou reprezentaci, která opustí agresivní spolek zvaný NATO, navrhne rozpuštění neoliberální Evropské unie a se svobodomyslnými národy Evropy, společenstvím BRICS a zeměmi globálního Jihu se zapojí do budování světa, jehož příslušníci se budou dívat na dnešní realitu jako na temný věk zaostalosti, nesvobody a barbarství. SVĚT SE TOTIŽ ZMĚNÍ V KAŽDÉM PŘÍPADĚ“. Konec citace.

Ta poslední věta je v mých očích absolutní pravdou současného dění.