Dne 5. 7. 1863 byl v našich zemích prvně slaven svátek svatých Cyrila (Konstantina, 827-869) a Metoděje (815-885, málo je známo, že měl původní jméno Michal). Stalo se tak na popud olomouckého arcibiskupa Bedřicha z Fürstenberka a se souhlasem papeže Pia IX. Těžiště oslav bylo na Velehradě, byla to velkolepá oslava tisíce let od jejich příchodu na Moravu. Do této doby jejich svátek byl slaven v Čechách, na Moravě a na Slovensku už 9. března a bratři byli nazýváni staročeskými názvy „Crha a Strachota“. Svatořečeni byli oba bratři oficiálně až 30. září 1880. Důvodem přesunu svátku byla jednak nevhodná doba (zima k venkovním oslavám), ale hlavně vzrůstající kult Mistra Jana Husa, jehož svátek se stále slaví 6. července. Ten měl být novým svátkem zastíněn. Oba bratři z řecké Soluně dříve, než přišli na pozvání knížete Rostislava na Velkou Moravu, působili nějaký čas (kolem roku 860) u Chazarů na Krymu. Aby jejich mise na Moravě byla úspěšná, zavedli do bohoslužeb slovanský jazyk – staroslověnštinu – pro který Cyril vytvořil i vlastní písmo a do něj přeložil téměř celý Nový Zákon, žalmy a misál. Metoděj nechal přeložit další část bible a životopisy církevních otců. Po několikaletém působení na Moravě odjeli bratři do Říma. Papež Hadrián II. přislíbil, že slovanská řeč bude uznána za další liturgický jazyk (tehdy byly v západní církvi jako liturgické jazyky uznávány jen řečtina a latina). Konstantin však před návratem na Velkou Moravu onemocněl a v Římě zemřel. Před smrtí stačil přijmout jméno Cyril. Metoděj byl jmenován arcibiskupem Panonie (Velká Morava, část Maďarska a část Rakouska) se sídlem na Velehradě (není ale jisté, zda je totožný se současným Velehradem na Moravě). Metoděj zemřel 6. dubna 885, měl by být pohřben někde na Moravě, ale jeho hrob nalezen zatím nebyl. Jeho smrtí končí i období slovanské liturgie na Velké Moravě, v Čechách se na některých místech udržela až do 11. století.

V posledních dnech tady publikuji několik historických zmínek. Takže jsem jako Moravanský patriot cítil povinnost napsat také něco z našich nejstarších dějin. Už si samozřejmě nepamatuji, odkud jsem text opsal, jenom doufám, že ne od někoho, kdo třeba i náhodně narazí na můj blog.