V mém chápání vždycky progres znamenal pokrok, tedy nejen něco nového, ale především pro veškerenstvo něco lepšího, výhodnějšího, prospěšnějšího, efektivnějšího. Když ne pro všechny, tak alespoň pro „připravené“, „probuzené“, vyspělejší, či mající zájem. Vždycky mě moudřejší učili, že ne každá novota je pokrokem. Proto nechápu názor sociologa Hampla, když píše, cituji: „…´progresivisté´ fakticky žijí minulostí a celý jejich ´pokrok´ spočívá v tom, že zavádějí ještě víc pohlaví, ještě víc zákazů a snaží se vojensky napadat ještě víc zemí. Snaží se udržet při životě zanikající uspořádání, ale nejsou schopni nabídnout nic nového“. Konec citace. Proč se těm hnutím potom říká progresivisté, vždyť je to protimluv.
No, diskreditační mechanismus přece.
Stejně, jako používání pojmů neomarxismus, levicovost, aktivismus/aktivista, emancipace (nejvíc ve smyslu zrovnoprávnění žen) ale i běžných slov, jako pomoc (znevážen jeho význam od nedávna při masové imigraci nebo v současnosti ve vztahu k Ukrajině ), pak např. přívlastky zelený (jeho používání třeba mně už od začátku zavání přinejmenším zesměšňováním), udržitelný, humanitní, ekologický …
Je toho všude plno, a masa to „žere“ a vesele šíří dál.
Všimněte si, že se ze slov, jejichž význam je pro slušný a poctivý život přínosný, se staly nadávky.
Ať žije Babylón!
Přesně tak. Je to hořké zjištění, ale i pan Hampl JE SOUČÁSTÍ dlouhodobé, mezinárodní manipulace a matení pojmů.
Což je škoda, protože řadu faktů nahlíží správně, ale v některých termínech má značný guláš a dělá tím globální mafii obrovskou službu…
Dokud mu nedojde, že trockismus a „frankfurtská škola“ nejsou levice, ale naprostý úlet, tak se nehne z místa.