GENERÁL „ANTE“ HRADČANY 1

Úvodem

Za celý život mě nezajímaly názory politiků ale pouze jejich činy. Výjimku tvořily jenom veřejně pronášené myšlenky lidí, kteří v mých očích byli „nepopsaným listem papíru“ v době kdy se začali ucházet o profesní politický post. Je tedy více než logické, že jsem se od prvního dne výsledků voleb začal zajímat o všechno, co od té doby kde a kdy řekl člobrdík, který začíná svou politickou kariéru hned jako osobnost s občanským průkazem číslo jedna. Nezajímá mě, co řekl v rámci volební kampaně, protože v té každý „lže“, tedy neříká plnou pravdu, zveličuje své klady a zamlčuje negativa. Počínaje dneškem se budu proto pokoušet hledat autentické výroky pana Petra Pavla (P.P.P) v době, kdy teprve stojí před Hradčanskou „Branou gigantů“, a budu je komentovat.

Na začátek tohoto seriálu si dovolím komentovat pouze tři události, které nejvíc rozvířily hladinu veřejného mínění v prvních povolebních dnech.

Show s madam Čaputovou.

     Vůbec mě nezajímá, zda celé setkání v den vyhlašování výsledků voleb iniciovali „poradci“ prezidentky Zuzany, či „machři“ Petrova předvolebního štábu. Jenom se sám sebe ptám, zda prezident cizího státu alespoň svou návštěvu naší země projednal s jejím prezidentem. Podle mých znalostí jde na celé naší planetě o ojedinělý „státnický“ akt, kdy si prezident nějakého státu udělá výlet do jiné země zrovna v den volby jejího nového prezidenta. To se prostě nedělá, i kdyby to bylo s dosluhujícím prezidentem Zemanem dohodnuto. Podle mých znalostí tuto „praxi“ světoví státníci mezi sebou neprovozují. Proto považuji dodatečné prohlašování, že paní prezidentka si jen tak z osobního nadšení odskočila při své návštěvě jakéhosi sportovního klání v Krkonoších do Prahy, za ubohé vysvětlení převeliké diplomatické „boty“, kterou coby dívadlo pro prostý lid sehráli dvě marionety navlečené na vodící ruku pana Koláře, či kohokoliv jiného z jejich týmů.

Telefonát s prezidentkou Tchaj-wanu.

Jsem ochoten věřit legendě, že generálovi jakési zemičky skoro na západním okraji Asijsko-Evropského super kontinentu sama ze své iniciativy zavolala paní Cchaj Jing-wen, coby hlava rozlohou polovičního pidistátečku úplně z nejvýchodnějšího konce Heartlandu jenom proto, že byla doslova puzena poblahopřát panu Pavlovi k jeho novému životnímu údělu. Soudím, že i v takovém případě by pak slušně vychovaný člověk poděkoval za blahopřání, maximálně se poptal po zdraví a popřál všechno dobré. Určitě by mu jen tak z plezíru neřekl, že ho podporuje v jeho rozchodu se svým celoživotním partnerem, protože přece všichni ví, že to je nebezpečný rabiát. To už není jenom diplomatická neomalenost, ale politická chyba. V mých očích dokonce dlouhodobě připravované provokování super gigantického subjektu mezinárodního společenství. Špatný to začátek angažmá P.P.P. v zahraniční politice naší zemičky.

Přiznám se, že mi bylo poněkud divné, že panu generálovi jako první blahopřejí ženy, ale pak jsem si vzpomněl na lidovou zkušenost, že „holky letí na uniformy“, což mě poněkud uklidnilo. Třeba ale rovněž proto, že jako s prvním mužským se Petr Pavel sešel s panem Michalem Koudelkou.

Setkání s ředitelem BIS.

Nevysvětluji si setkání ještě ne-prezidenta s šéfem bezpečnostní služby státu jako nějakou netrpělivou horlivost budoucího vrchního velitele branné moci, alias bezpečnosti země. o níž má P.P.P. s veškerou vehemencí a vojenskou zodpovědností příštích pět let pečovat. Pro mě jde o „služební“ setkání dvou agentů. Jelikož ale postrádám vhled do světových tajných služeb, tak nevím, zda šlo o výměnu informací mezi dvěma příslušníky jedné instituce, nebo rezidenty dvou různých agentur. Jen doufám, že si pan Pavel nezašel k panu Koudelkovi pro instrukce, „co má nadále činiti, a jak se má chovati“. S ohledem na to, že pan Pavel slíbil panu Koudelkovi generálské nárameníky pak soudím, že přece jenom pan Pavel stojí služebně výše, i kdyby byli oba pánové pouhými loutkami voděnými na drátkách ovládaných pohlaváry CIA.

Závěrečná poznámka k této části seriálu.

Když byl za prezidenta USA zvolen Barack Obama, tak jsem se svou neskrývanou prostořekostí, mimo jiné napsal, že to bude nejlépe placený manekýn světa. Bohužel jsem se mýlil. Onen vyfintěný panák se nakonec ukázal jako vládce supermocnosti, jejíž nebezpečnost pro celou planetu podstatně zvýšil. A navíc má i dávno po odchodu ze onoho postu dokonce velmi silný vliv i ve vnitřním rojení své země. Jen doufám, že jeho český ekvivalent v podobě, podle filosofa Budila metrosexuálního hajného, nebude v pozici prvního občana našeho státu žádným ohrožením bezpečnosti země, nadtož světa, a po jeho odchodu z postu po něm neštěkne ani pes.

Příspěvek byl publikován v rubrice Texty a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *