Generál Petr Pavel, dnes už zvolený kandidát prezidentského úřadu nejenže pochází z vojenské rodiny, ale jeho otec to dotáhl ve funkci zpravodajce, konkrétně velitele elektronického průzkumu, až na hodnost plukovníka. Ta je všeobecně považována za nejvyšší čistě vojenskou hodnot, protože generálové už nejsou pouze vojenskou hodností, ale politickou osobností. P.P. začal svou vojenskou kariéru ve svých 14ti letech studiem vojenského gymnázia. Z něho bezprostředně začal studovat na Vysoké vojenské škole ve Vyškově.  Poslední jeho hodností v Československé lidové armádě byla hodnost kapitána a funkce velitele výsadkové průzkumné roty. V roce 1983 podal přihlášku do KSČ a po dvouleté kandidátské lhůtě se 13. února stal jejím členem a hned funkcionářem u útvaru. Tolik fakta k tomuto jeho životnímu období.

Pro mě jsou z jmenovaného období důležité tyto prvky:

–   Po celé dětství vojenská rodinná výchova,

–   celé mládí život ve vojenském prostředí,

–   studium na profesi důstojníka

–   vstup do KSČ v období normalizace, čti z kariérních, a ne ideových důvodů.

Důstojník je v mých představách člověk pevného charakteru s dominancí odvahy, disciplinovanosti, čestnosti čili věrnosti svým slibům, především vojenské přísaze. Což jsou atributy jeho chlouby, jíž se říká „důstojnická čest“.

Pan generál P.P. přísahal jako příslušník Československé lidové armády. Doslovný text přísahy si lze dohledat kupříkladu na webu http://www.csla.cz/vojenskasluzba/vzs/prisaha.htm . Pro tento text je důležité že přísahal:

–   věrnost pracujícímu lidu vedenému KSČ,

–   bránit svou vlast a její socialistický řád proti každému nepříteli,

–   nasadit i svůj život v boji proti nepřátelům socialismu i v ostatních socialistických zemích.

V mých očích je obecně přísaha morálně silnějším slibem i než písemný závazek. Ne nadarmo kupříkladu vybraní ústavní činitelé USA přísahají na posvátný text, jako by si brali za svědka samotného Boha. Přísaha vojáka je přísahou exkluzivního občanství. Přísaha profesionálního důstojníka, který se pro své povolání rozhodl dobrovolně, je dle mého myšlenkovém chápání absolutně nezrušitelnou. Jestliže P.P. přísahal věrnost lidu vedenému KSČ, měl naprosto zákonitě se postavit i proti „lidu“ vedenému protikomunistickými silami v roce 1989. Tečka.

Z předešle napsaného mě plyne, že bytostný důstojník, dokonce již potomek důstojníka, díky pevným mravům a vojenské morálce nedokáže svou přísahu porušit. Pokud neměl odvahu ji splnit, pak ve válečných dobách spáchá raději sebevraždu, než by byl za zradu zastřelen. V dobách míru pak by měl sám rezignovat na jakoukoliv veřejnou činnost a odejít do ústraní. Lidově řečeno raději „chodit kanálama“. Pokud to neudělá, měl by být soudně zbaven některých občanských práv a dokonce svobod, protože porušil, coby občan v exkluzivním postavení vázaném vysokou občanskou přísahou, své slovo. Ten, kdo zradil sám sebe a tím i celou svou vlast, alias „pracující lid“, ten ztratil důvěru, že nezradí opět. V žádném případě by tedy neměl dostat dokonce důvěru celé společnosti, aby byl jejím nejvyšším reprezentantem. Představuje totiž riziko zrady mnohem závažnější pro celou zem a její obyvatele. Fakt, že byl P.P. zvolen 41ti procenty všech voličů je pro mne neblahým svědectvím o mých spoluobčanech. Obrovské množství těch, jimž nevadí zrada, nedodržení přísahy a slib věrnosti exkluzivního občana, to dokazuje, že naše společnost je na cestě ke svému zhroucení. Stát totiž stojí a padá na morální vyspělosti svých občanů. A basta fidli.