Často pracuji s uvedenými pojmy, aniž jsem se pokoušel ujasnit si, jak bych je asi definoval. Prozatím jsem nenašel pro mocichtivost lepší definici než tu, kterou užívám dávno a již několikrát jsem ji i publikoval. Podle mě jde o sociální deviaci, způsobenou psychickou až psychiatrickou dispozicí, či spíše indispozicí. Spočívá v potlačení dominance pudu sebezáchovy. Mocichtivý jedinec totiž povýšil touhu ovládat jiné nad pud sebezáchovy. Je jedno, jestli vědomě, či nevědomky. Sám cítím, že ta definice kulhá. Existují i mocichtivci, u kterých ovládat jiné není psychiatrickou chorobou která potlačuje pud sebezáchovy. Jelikož v mých očích nepředstavují existenční nebezpečí pro společnost, tak se jimi příliš nezabývám, pouze je považuji za magory, kteří si zbytečně komplikují život.

Válkychtivost jsem si definoval jako chování člověka, který má z válčení zisk. Na tom zatím nemíním moc měnit. Jenom mě současné teorie o více pohlavích přivedly na následující myšlenku. Snad nikdo nepochybuje o tom, že tělesně existují pouze tři pohlaví, mužské, ženské a mikroskopicky nepočetné hermafroditní. Ovšem psychicky opravdu může existovat více pohlaví. Za jedno nich již od dob Goldy Meir začínám považovat určitý typ tělesných žen. Potvrdilo mě to později i chování a jednání kupříkladu Margaret Thatcher, či Angely Merkel. U příjmení těchto žen mi tak koncovka -ová přijde nepřípadnou.