EPOCHA NOVÉ KONVERGENCE

V éře studené války nebyly pouze neustálé konflikty, provokace, soupeření, ale i období zklidňující. Už v roce 1960 se začalo hovořit o teorii konvergence, spočívající v tom, že světové rozpory se začnou zmenšovat technologickým růstem, který nakonec překoná i tak zvané antagonistické rozpory socialismu s kapitalismem. Vždyť vlastně ten socialismus byl jen jakousi kopií až slabším odvarem kapitalismu. V sedmdesátých letech pak zase ovládala politické myšlení politika tak zvaného détante, čili uvolňování napětí. Aby nakonec vzniklo dlouhodobé vyjednávání tak zvané Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, zkráceně Helsinský proces. Výsledkem bylo kolosální setkání potentátů ze 35 států světa, kteří podepsali celý balík dohod. Dnes už je jasné, že Západ to všechno sice vymyslel, ale nikdy nemyslel doopravdy. Šlo mu jen a pouze o oddalování konečného střetu, který je stejně nevyhnutelný. Šlo mu jako vždycky jenom o to, aby získal čas na vytvoření takové převahy, že s jistotou bude vítězem historie.

A jsme u dneška. Strana kapitálu má recept na „Velký Reset“ a strana protivná zase systém sociálních kreditů. Mnozí moudří už si všimli, že Schwabova dystopie je velice, ba až příznačně podobná politice komunistické strany Číny. Takže. Přišla doba Druhé konvergence. Oba projekty jsou reálnější než mlhavá teorie Clarca Kerra z šedesátých let minulého století. A nejen to, I Marx měl povědomí o takové variantě dějin. A pojmenoval ji už tehdy přesněji; „kasárenský komunismus“.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *