Tři týdny jsem se o svět kolem sebe nemohl zajímat. Když jsem si včera konečně alespoň letmo prošel dění za ony tři týdny, dospěl jsem v prvé řadě k potvrzení svého přesvědčení, které jsem napsal jako poslední na svůj blog. Podle zpravodajství EU, a především naší ČT Ukrajina už dávno v ozbrojeném konfliktu s Ruskem zvítězila, ale ještě mu to nestačila oznámit.

Konflikt už trvá víc jak 40 dní. Celou polovinu té doby jsem ho nesledoval, leč přesto si za druhé dovolím tvrdit, kdo je prvním praženým v celé „speciální akci ruské armády na území Ukrajiny“. Není jím ani Ukrajina, ani Rusko. Je to podivné, leč nepochybné, že jsou jim nižší sociální vrstvy některých zemí EU a především ČR. Plyn jim zdražil tak, že se jim až oči protáčejí. Cena elektrické energie roste každý měsíc a potravin skoro každý den. Lidé sice nejsou zabíjeni raketami a granáty, ale jejich životní úroveň klesá očividně do takové míry, že to i vláda hájící zájmy nejbohatších nemůže ignorovat. Dokazuje to kupříkladu tím, že jako první v nové republice musí valorizovat penze už podruhé do roka a ministr „chudoby“ Juračka dokonce prohlásil, že lze očekávat letos ještě i třetí valorizaci.

Všichni dobře víme, že při každé valorizaci „důchodů“ stát okrádá penzisty, protože valorizuje se zpětnou platností po vyhodnocení výšky inflace, tedy až tak minimálně se zpožděním čtvrt roku. Při současné doslova pádící inflaci jsou tak nejchudší vrstvy doslova okrádány o tisíce měsíčně. Ve slušných státech kdysi totiž platilo, že se valorizovalo předem, podle očekávané inflace, či dalších parametrů.

Nejhnusnější ovšem na chování současné vlády je docela něco jiného. Každý penzista totiž s oznámením o zvýšení penze, k němuž dojde až v červnu dostal už v březnu dva archy návodu, jak má žádat o moderní žebračenky s názvy „Příspěvek na bydlení“, „Doplatek na bydlení“, či „Mimořádná okamžitá pomoc“. Fialova vláda panské vrchnosti totiž neudělá nic, aby ceny energií a potravin regulovala, kupříkladu zastropováním. Snížila by totiž zisky těch nejbohatších, kteří ze zvýšení cen se svou celoživotní podlostí profitují. Naopak pouze povýšenecky nabízí těm nejubožejším, jako každá vláda panské koalice, jakési právo na žebrotu. V současné éře diktatury byrokracie ovšem ani tu žebračenku nelze získat jednoduše. Žádosti o její milostivé přiznání mají kolem deseti stran a je nutné je doložit několika potvrzeními. To všechno v digitalizované době, kdy si stání úředník může na síti stáhnout o každém jedinci cokoliv si zamane, je přesto s pýchou vládců ponižován ještě tímto zhovadilým systémem.

Tvrdím proto z hloubky znalosti věci, že prvním poraženým v ozbrojeném konfliktu v Evropě je asi tak 15 procent nejchudších Evropanů a pak víc jak polovina všech ostatních, kteří žijí „z ruky do huby“, čili nejsou celá léta schopní si vytvářet úspory na horší časy. Vítězem, jako konečně vždy a všude v dějinách jsou pak ti nejbohatší z bohatých, ať už reálně každá války dopadne jak chce.