Aby se před svou veřejností mohlo Rusko pokládat za vítěze, musí si podle mého názoru zajistit platné až definitivní uznání Krymu coby svého území jak od Ukrajiny, tak od většiny světa. Za druhé musí ke svému území přiřadit i Luhansko s Doněckem, protože nejméně na tři generace je jiné soužití obyvatel těchto regionů s Ukrajinou prakticky nemožné. Nepřátelství překročilo mez, která by to umožňovala. Za třetí musí si zajistit, aby Ukrajina nejen nevstoupila do NATO, ale především aby na jejím území nebyly vojenské základny ani jiné objekty Rusku nepřátelských armád.

Rusko v žádném případě nesmí chtít na Ukrajině vytvářet nějakou svou loutkovou vládu. To nikdy nemůže fungovat v trvalém režimu, ale ani na nějakou „dočasnost“. Takový stav by naopak na Ukrajině neustále živil nacionalismus, ba probouzel nacismus.

Dostatečným úspěchem bude, když na pár desítek let prosadí neutralitu Ukrajiny, dokonce i s výhledem jejího možného vstupu do EU. Členství v EU může být Rusku naopak ku prospěchu jako šance trvalé ekonomické spolupráce.

Tyto výsledky by mohly v očích ruské veřejnosti být uznanou cenou za zmařené životy ruských mladých synů, útrapy způsobené sankcemi a konečně i hmotné ztráty Ruské armády.

Velkým úspěchem, vlastně jako bonbónek by bylo, kdyby se Rusku podařilo zformovat dávné přání svých západních sousedů na vytvoření Mezimoří. Oni ho vždycky považovali za reálnou hráz proti Ruské expanzi, leč v současnosti by si ho Rusko mohlo prosadit jako neutrální až nárazníkové pásmo mezi ním a NATO, s vyhlídkou pomalé transformace na most mezi Západem a Ruskem. Chce to jenom jedinou podmínku. Dohodnout, a především reálně zajistit neexistenci vojenských základen USA na a jeho výkonné složky NATO na onom území.