Nesnáším, když novináři, ale především politici hovoří o možnosti války „jako o chlebě“, jak říkávala moje babička, když chtěla zdůraznit, že jde o každodenní věc. Dneska už ve většině Evropy nežijí lidé, kteří bojovali v poslední světové válce. A existuje jenom velice nepočetná skupina nás, kteří jsme zažili válku ve formě bojů o území, na němž žili své dětství. Konkrétně třeba tak, že byli při bombardování zabiti jejich známí, či dokonce příbuzní. Jinak řečeno, naprostá většina lidí Evropy vůbec neví, co to válka je. A ti nejmladší ji dokonce vnímají jako virtuální událost, či nějakou počítačovou hru. To je pro mě úděsným vědomím. Situace posledních měsíců, kdy se pořád v médiích žvaní o tom, že Rusko už, už napadne Ukrajinu, je v mých očích šířením nejen poplašné zprávy, ale hlavně propagací nenávisti. A reálné zapojování do přípravy bojů už je podle mého soudu za čárou trestuhodného válečného zločinu. Divocí pitomečkové ve Fialově vládě by si tedy měli uvědomit, že jsou na hraně válečné zločinnosti, když posílají na Ukrajinu zbraně, či tam chtějí hnát naše vojáky. Nejsem sám, kdo takto smýšlí. Jasně to napsal včera historik Zdeněk Zbořil pro e-noviny „První zprávy“. Cituji: „Nevím, jestli si náhodou někteří čeští politici uvědomují, že u nás je příprava agresivní války trestná, případně agitace ve prospěch agresivní války, a že záleží na výkladu jednoho slova ´„agrese´“, aby mohli být pohnáni k trestní odpovědnosti. Jestli na to dojde dnes nebo zítra to je v podstatě jedno, protože to je zločin, který je nepromlčitelný. Je tam sazba od osmi a více let, ale také zvláštní, výjimečný trest.“ Konec citace. Moc bych jim ten výjimečný trest přál, ať už nikdy nemohou otravovat veřejnou atmosféru svými výpary nejvyššího mezilidského zla.