Včera jsem se zde zmínil o sedmi hříších hlavních, z nichž prvním je pýcha. Katolická církev v době, kdy doplnila své dogma o zmíněné nectnosti byla sama o sobě nejpyšnější institucí Západní kultury. Její pýcha ale pramenila především z neznalosti celosvětové situace, a snad hlavně z agresivní víry v jediného boha, kterou se cítila povinována vnutit celému světu. Její pýcha ji natolik zaslepila oči, že neviděla a ani do dneška nevidí svět v reálné podobě. Tehdy neviděla, že po celé lidské dějiny to byla Čína, jež byla lídrem všelidské civilizace. Takže současný tah ČLR je vlastně pouhou renesancí stavu, který, až na krátké časové úseky, panoval v celých dějinách lidské civilizace, aniž to kultura Západu od Egypta, přes Sumer, Židy až po Římany zaznamenala. Už dávno jsem si vydedukoval, proč tomu tak bylo. Zatímco kultura Západu se doslova utápěla v náboženstvích, v Čínském duchovnu dominovala realistická taoistická filosofie a Konfuciovo pragmatické učení o dobré správě společnosti. I ten buddhismus, který z Indie došel až do Číny, se v této zemi stal víc naukou než mytologií. Správně proto papež Jan Pavel II. jej vůbec nepovažoval za náboženství. Proto mě nutí k úsměvu poslední iniciativa páprdy Sorose. Těsně před ZOH v Pekingu se nechal slyšet že, cituji: „Všichni bojovníci za otevřenou společnost by se právě v letošním roce měli zaměřit na odstranění čínského prezidenta Si, a jeho nahrazení někým, kdo bude „mírumilovnější“. Konec citace. Byla-li katolická církev nemocná pýchou, tenhle ten pán, kterému čouhá sláma z bot, by mohl být maximální jednotkou toho zla, které katolické dogma nazvalo pýchou. Takže by se mělo říkat třeba o Bidenovi že je 0,125 sorose, či náš Fiala celá tisícina sorose.