Problém jednoho státního úředníčka se stává kardinálním střetem mocenského boje politických struktur na českém dvorečku. Č        i spíše jen na jeho hnojišti? Do něhož zdá se, má být zatažen i velectihodný Ústavní soud. Ve mně proto vyvolává provokativní otázku. Potřebuje vůbec taková periferní zemička globálního mezinárodního prostoru ministerstvo zahraničí? Za celou svou existenci fakticky v mezinárodním vztazích nikdy nerozhodovala o zásadních problémech samostatně. Už za první republiky byla jen jakousi odnoží Francouzské politiky. Za druhé republiky pak poklesle vyhovující zájmům Německu. Po válce jakoby provincií SSSR a nyní posluhovačka každého, kdo si na nás z EU či dokonce USA dupne.

S ohledem na naši bezvýznamnost ve světovém měřítku by nám bohatě stačilo mít třeba pouze Státní úřad správy zahraničních českých kanceláří. Jejich statut bychom si s jednotlivými zeměmi zajistili smlouvami.

A když už jsem u těch zbytečných ministerstev. Co tak ministerstvo obrany? Jakoupak asi obranu řídí? Naše armáda přece není absolutně schopná bránit naši zem, slouží pouze jako žoldácká ekipa pohůnků pod cizím velením. Docela by nám stačilo mít kupříkladu Vrchní velitelství českého kontingentu NATO. Ne?

Jenže taková realita neodpovídá současné, tak zvané korektní politice. Nemýlím-li se.