Ke konci druhé dekády tohoto století se vyvinula celkem jasná globální situace. USA definitivně přestala být globálním hegemonem a už ani nemá šanci navrátit se do geopolitické pozice, kterou měla po pádu socialistického bloku. ČLR se stala průmyslovo-obchodním gigantem, jejíž produkční ekonomika je už v globálním světě nenahraditelná. Rusko po Jelcinově lotrovství vstalo jako fénix z popela. Je sice s dvěma jmenovanými hospodářsky nesrovnatelně slabší, ovšem má největší přírodní zdroje, a proto si na jejich ochranu muselo vybudovat armádu, která dneska už má jen těžko vytvořitelnou konkurenci.
Vládci USA se zatím nezbavili svého bývalého způsobu myšlení, takže oba příslušníky nejmocnějšího globálního tria považují za soupeře, konkurenty, a připravují se na válku s nimi. Nejen připravují. Využívají jiné země světa k tomu, aby vyprovokovaly lokální válečné konflikty vůči Rusku, tak ČLR, či alespoň co nejblíže k jejich území. USA chce vůči ČLR realizovat politiku konkurenční koexistence. Vůči Rusku pak hodlá postupovat jako vůči nepříteli. Jako kdysi Velká Británie nechtěla připustit spolupráci Německa a Ruska, tak nyní USA zase nechce úzkou vazbu ČLR a Ruska.
ČLR je jedinou velmocí, která v moderních dějinách nikoho vojensky nenapadla. Její současní vládci, kteří jsou již čtvrtou generací „komunistické dynastie“ nic takového ani nemají v úmyslu. Ba dokonce nechtějí, aby ČLR byla novým hegemonem světa. Bylo by to pro Čínu jasně kontraproduktivní. Válka by totiž poškodila její dva hlavní zájmy, neustále zvyšovat životní úroveň svého obyvatelstva a rozšiřování hospodářského spojenectví s co nevětším počtem zemí. Případná hegemonie by byla ekonomickým plýtváním. ČLR je zvláštní kombinací technicky vyspělého státu, a zároveň stále ještě země rozvojové. Je proto pro její bezpečnost a eventuální obranu nevyhnutelným spojenectví s Ruskem.
Rusko sice má armádu, která je vzhledem k počtu obyvatel, a především jeho ekonomické síle relativně mocnější než u každého státu ze jmenované trojice, ovšem nemá a ani nechce mít takovou sílu, aby si mohlo troufnout na agresi. Buduje skutečně jen a jenom armádu k obraně.
Pro obyvatelstvo světa by bylo nejlepší, kdyby zmíněné trio supermocných se dohodlo nejen na koexistenci, a ještě k tomu jenom na konkurenční, ale na globální spolupráci. Jako triumvirát vládnoucí globálnímu světu by měly šanci vytvořit všesvětovou armádu fungující jako globální policie, jak si to představoval kupříkladu Albert Einstein. Lidstvo by neplýtvalo silami, zdroji a schopnostmi svých vynikajících lidí, kdyby kupříkladu v kosmonautice se vytvořila globální instituce, sloužící všemu lidstvu ke zkoumání vzdáleného vesmíru a obydlování sousedních objektů Sluneční soustavy. Spolupráce jakési celosvětové vlády bude podle mě naprosto nezbytná, pokud si klimatické změny vynutí bezpodmínečné přesídlování stamiliónů až většího počtu lidí.
Bohužel tuto vizi jakéhosi racionálního řízení a správy světa lidstvo není v současném stavu schopné vytvořit. Proto to dneska vypadá na nové rozdělení světa. Asi se nenaplní vize Čínských vládců o multipolaritě globální společnosti, ale svět se rozdělí na dva protikladné tábory. Na jedné straně bude opět Západ se svou kulturou individualismu, soupeření a obrovské diferenciaci mezi lidmi a na druhé straně část světa, která se bude snažit o spravedlivou rovnost mezi přirozeně rozdílnými v situaci vyvažované moci ve svém teritoriu. Škoda. Je to odklad optimálního stavu, čti skutečné planetizace lidstva o mnoho století.