TRESTUHODNÝ ČIN ZPÁTEČNICTVÍ POLISTOPADOVÉ MOCI.

Prolog.

     Dneska je výročí bitvy na Bílé hoře, jež přinesla nesvobodnému lidu, čti nevolníkům, třistaleté hoře. Rozhodl jsem se proto začít seriál příspěvků, které s tou událostí ještě dneska souvisí.  

Adorace šlechty.

Je zcela pochopitelné až logické, že po Listopadu byl u nás byl zaveden kapitalismus. Už méně rozumné bylo, že zvítězila doktrína liberálního kapitalismu s jeho zastupitelskou demokracií. Dokonce velice dogmatické víra liberálů ve volnou ruku trhu, minimální stát, absolutně individuální svobodu odmítající význam ba až existenci společnosti a jakékoliv regulace alespoň v oblasti hospodářství. Absolutizace těchto dogmat zavinila, že jsme se vrátili do kapitalismu poněkud zastaralého, sociálně nevábného.

I jako formu politického režimu nám naši noví mocní vybudovali příliš zastaralou metodu ortodoxní zastupitelské demokracie na všech stupních správy státu.

Jak jsem ale již napsal, takový vývoj měl svou logiku vyplývající z politického vítězství nepřátel socialismus ve formě sovětismu. Že ale u nás vznikla zastaralá forma kapitalismu je výsledkem osobní nenávisti rozhodujících protagonistů nové mocí k jakékoliv formě socialismu, tedy i k sociálnímu státu pozdějjší fáze kapitalismu .

Nejhorší na polistopadové transformaci je ale návrat až před kapitalismus. Nespočívá pouze v restituci majetku církvím a šlechtě, ale především povýšením příslušníků těchto stavů do mocenské vrstvy. Ta se tím automaticky stala polistopadovou elitou, za kterou se po celou tisíciletou historii považovala. Návrat k elitářství je v mých očích fundamentálním porušením demokratismu v naší zemi. Takže náš stát je opravdu pseudodemokracií, kde rozhodují nevolení, ale „vyvolení“. Tento polistopadový vývoj je tou nejhlubší urážkou snah prvního prezidenta našeho moderního státu, Tomáše Garrigua Masaryka.

V zemích, v nichž nebyla kontinuita politické moci přervána revolucemi sovětského typu si dokázala středověká elita, čti šlechta, udržet své bohatství a majetky přes všechny převraty, války a ostatní pohromy, které zbídačily většinu obyvatelstva. A nejen to, dovedla je transformovat na kapitál. Příkladně je to zřejmé v Německu. Prohrálo dvě světové války, ale jeho šlechta má pořád nejen obrovské soukromé vlastnictví, ale její příslušníci i tomu odpovídající moc ve společnosti a kdo z nich má zájem i oficiální pozici v mocenských institucích. Viz Ursula von der Leyen.

Je cosi zvráceného v tom, že po tolika měšťanských, buržoazních a občanských revolucích, přeměnách či historických zlomech existují mnohde v Evropě dokonce ještě šlechtické tituly, o královských rodinách ani nemluvě. Nejzvrácenější však je doslovné uctívání až adorace šlechtických rodů a církevních hodnostářů. Nejzrůdnější pak je, že ve zmíněné zvrácenosti se angažuje především údajně veřejnoprávní ČT, kupříkladu pod rouškou jejich vlastenectví.

Podle mě by v dnešní době posvátnosti lidských práv, občanských svobod a demokratické rovnosti, se u každého šlechtického rodu mělo uvádět, jak velký počet nevolníků v tom či onom období na ně muselo robotovat. Upřímně se proto divím, že při současné módě revize dějin nejsou šlechtické rody naopak ostrakizovány, ba až všestranně dehonestovány za to, že jejich předkové se, ze současného hlediska, dopouštěli trestuhodných činů.

Příspěvek byl publikován v rubrice Texty a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *