KNIHY, KTERÉ NEJSOU KE ČTENÍ.

Za svůj, myslím si už dlouhatánský život, jsem začal několikrát číst Bibli, Korán, Bhagavadgítu a Popol Vuh. Ani jednu z těchto knih jsem nikdy nedočetl. Z Bible dokonce ani celý Nový zákon. Dokázal jsem pouze trochu pečlivěji přečíst čtyři evangelia. U Bible a Koránu se mi to zdálo pochopitelné, ale že jsem nikdy nedokázal dočíst Bhagavadgítu, ba ani Popol Vuh, které jsou nevelkého rozsahu, to mě udivovalo. Zvláště když jsem zvládal četbu, ba i studium mnohých tlustospisů a rozsáhlých textů.

Teprve v nedávných letech pokročilého penzijního věku jsem pochopil, že jmenované knihy vlastně nejsou ke čtení. Jsou to díla k žití. Knihy pro osoby obdařené náboženskou vírou, což mi nebylo dáno. Jde o texty tvořící zásobárnu zkušeností, rad a tvrzení prověřených generacemi, které věřícímu dávají mnohé odpovědi, a především ho utvrzuji v jeho přesvědčení. Těm přemýšlivějším pak poskytují dostatek argumentů k posílení jejich víry při nevyhnutelných pochybnostech.

Já, coby člověk bez náboženské víry takovou orientaci postrádám. Nevím, nakolik ji adekvátně dokáže nahradí můj mozek a sdělení menších či větších, dávných ba až  současných duchů mého přesvědčení.

A jaké že je to moje celoživotní přesvědčení. Jsem v prvé řadě nonteistou. Což znamená, že nepopírám existenci boha, bohů, či božstev. Leč je mi jedno, jestli existují, či ne. Nespoléhám na jejich existenci, nehledám u nich naději, nadtož pomoc a hlavně jsem přesvědčen, že po zániku mého těla zmizím navždy. Nebyl jsem tu skoro patnáct miliard let a bylo to všem, v tomto vesmíru úplně jedno a až zaniknu, budou to možná i biliony let, v nichž mě už nic nebude připomínat. Nejenže prach jsi a v prach se obrátíš, nýbrž neexistoval jsi a nikdy už existovat nebudeš. Tečka.

Příspěvek byl publikován v rubrice Texty a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 komentáře u „KNIHY, KTERÉ NEJSOU KE ČTENÍ.

  1. Vážený pane Hošku, pokud jste přesvědčen, že po zániku těla zmizíte navždy, měl byste mít představu o tom, kdo vlastně jste(jsme). Přiznám se, že já to nevím. Proto ani nevím co se stane, až mé tělo přestane být prostředkem mé interakce s prostorem. Čím víc nad tím ale přemýšlím a studuji teorie hmoty a mysli, tím méně prevděpodobné se mi zdají Vaše závěry, i když je rovnou vyloučit také nelze.
    Moje současná představa je taková, že jsme věční. Ani ne tak proto, že bychom byli natolik „trvanliví“ a „nezničitelní“, jako proto, že dojem času je uměle vytvořený, pouze pro tuto realitu. Přikláním se k tomu, že my a tento svět něčemu sloužíme jako hračka(v tom lepším případě), nebo jako chovný dobytek(zde jsem ovšem nepřišel na to, jaký by z nás mohl být prospěch), nebo je to kriminál.
    Myslím si, že na konci života dostaneme příležitost nahlédnout za kulisy, tak jako se to občas přihodí i lidem, kteří se dostanou blízko smrti. I já mám takovou menší zkušenost. Je zvláštní, jak se v ten okamžik celý dosavadní život, veškeré trápení, problémy, citové vztahy a miliony všemožných starostí, které nás celý život, každý den dusí, stanou bezvýznamnými, jako by se nás ani nikdy netýkaly, jako by to celé byl jen nudný film.
    Uvidíme a třeba jednou i pochopíme. Anebo zanikneme, jak věříte vy a já bych si možná i přál.

    • Vážený pane.
      Metafyzické problémy jsou podle mého soudu každého jeho soukromou věcí, protože je získává intuicí a nedovede je nejen dokázat, ale ani odpovídajícím způsobem sdělit. Jsou výsledkem jakýchsi meditací údajného nadvědomí, jehož existence je nám nepochopitelná, pokud vůbec existuje. Z toho rezultuje několik mých náhledů a světonázorových schémat. Pokusím se je Vám sdělit:
      1. V tomto vesmíru je jedním z principů, vedle času a prostoru i život. A asi i několik dalších. Život pak je podle mých představ s vysokou pravděpodobností věčný. Leč žádná bytost, i kdyby to byl sám Bůh, věčná být nemůže.
      2. Rozdíl mezi „hmotou“ a „duchem“ je asi výsledkem naší existenčním omezením pro tento vesmír. Ve své podstatě neexistuje. Jenže nám je takovýto stav nepochopitelný a tak stále tyto dvě entity, formy existence, rozlišujeme. Dokonce je marxisté stavěli do protikladu.
      3. Je pýchou lidstva myslet si, že si nás Bůh stvořil ku obrazu svému. To my jsme si Boha, bohy, či božstva ve svém neumětelství vymysleli ke své podobě.
      4. Z toho hlediska jsem sám sebe nikdy nepovažoval za nic víc než to, co jsem. Náhodně se vyskytující konkrétní forma věčného principu, který nazýváme životem.
      5. Pokud skutečně ve vesmíru existuje též jako jeden z věčných principů evoluce, pak je smysl existence lidstva jediný. Vyvíjet se v posthomo. O němž nevíme sice nic, ale onen evoluční princip se nějak určitě projeví v podmínkách naší planety a možná i naší hvězdné soustavy.
      Děkuji Vám za to, že jste mne inspiroval k tomu, abych si své vize poskládal.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *