PŘÍKLAD A PRIORNÍHO MYŠLENÍ.

Předešlý text, který jsem zde vyvěsil, se týkal levice. A ještě tentýž den jsem narazil na text svérázného, vzděláním sociologa, Petra Hampla, který je v posledním období velice aktivním veřejným uvědomovatelem, až jakýmsi samozvaným ideologem rádoby konzervativní složky české, potažmo evropské společnosti. Jeho text, který zde bez jeho vědomí vyvěšuji, je měsíc starý, ale to nic nemění na situaci, protože jde o jeho názor víc jak dlouhodobý, doslova trvalý až v mnoha směrech celoživotní. Publikuji jej beze změn, ovšem doplňuji o svůj komentář, který odlišuji (MP: Takto).

AKTIVISTÉ, TERORISTÉ I POLITICI BRZY PŘEJDOU Z NEOMARXISMU NA ISLÁM.

<< OTÁZKA TÝDNE >> Dobrý den pane Hample, jak byste popsal rozdíly mezi marxismem, marx-leninismem a neomarxismem?

     Odpověď může mít několik rovin. Mohli bychom rozebírat myšlenky obsažené ve spisech. Mohli bychom zkoumat různá Marxova díla, Leninovy knihy a k tomu třeba práce Herberta Marcuseho a Theodora Adorna. Bez ohledu na to, co je v těch spisech uvedeno, je jisté, že nikdo ze současných revolucionářů je nezná. Poslední generace aktivistů zvládne tak tweety do 280 znaků a jednoduché brožurky, nikoliv dlouhé nezáživné spisy německých filosofů, píše Petr Hampl v komentáři pro Prvnizpravy.cz. (MP: Zkušenost říká, že není efektivní pro dialog, když posuzujeme své politické protivníky).

Navíc Marxovy knihy jsou komplikované a mnohovrstevnaté. Jeho složité vyjadřování jde místy až na hranici mystiky (MP: Ono je asi i pro pana Hampla četba velice těžká a tak všechno, co nepochopil, hází do pytle mystiky. Jakýkoliv příklad neuvádí, což je typické pro propagandisty, protože proti nim nelze rozumově argumentovat), navíc si jeho myšlenky na některých místech navzájem odporují. (MP: Kdyby se P.H. obtěžoval uvést příklady, tak by se s vysokou pravděpodobností jednalo o myšlenky z různých údobí Marxova života. On sám nikdy neskrýval, že v průběhu poznávání každý člověk dokonce musí své názory modifikovat).  Snad jen krátký Manifest komunistické strany je celkem srozumitelný, i když se tam vesměs řeší záležitosti pro současného čtenáře bezvýznamné. (MP: Na takový odsudek už ani není možné reagovat, protože by to potřebovalo alespoň dost dlouhý, opravdu analytický text. Snad jen jednou větou. Ten Manifest byl programem politických stran víc jak sto let a dodneška není splněn).

Však také není náhodou, že tisíce dalších lidí udělalo akademickou kariéru na základě toho, že vytvářili teorie o tom, co tím Marx vlastně myslel. A dostávali za to doktoráty, docentury a profesury. (MP: Že by závist?!).

Zajímavější je podívat se, jaké skupiny používají různé typy marxismu k dosažení jakých cílů.

Tradiční marxismus – ideologie dělnické třídy. (MP: O níž sám Marx na sklonku života prohlásil, cituji: Já jsem Marx, ale nejsem marxista). Pro ně je z Marxe nejdůležitější výklad, podle nějž jsou podmínky v kapitalistické společnosti nastaveny tak, že ti, kdo byli na začátku bohatí (bývalá šlechta (MP: O šlechtě samozřejmě Marx píše, ale v souvislosti s původní akumulací kapitálu, ve který její příslušníci postupně přeměnili své málo vynášející luxusní a pozemkové bohatství)  a bohatí měšťané), ti dále bohatnou. Bez ohledu na to, jestli pracují nebo ne. Ti, kdo byli na začátku chudí, ti nemají žádnou šanci na zlepšení podmínek. Pracovitost, podnikavost ani šikovnost nehrají roli. Případy, kdy někdo prorazí, jsou ojedinělé. Na jednoho Billa Gatese připadají stovky milionů udržovaných v chudobě. (MP: Za prvé takovou hloupost by Marx nikdy ani omylem nenapsal, nadtož aby ji vydával za svou hlavní myšlenku. Jeho přínosem bylo v mých očích učení o nadhodnotě, kterou jedni vytváří a jenom uzounká kasta si ji přivlastňuje).

Že neregulovaný trh s nerovnými počátečními podmínkami (nebo s možností bohatnout nad všechny hranice) vede k takovým výsledkům, o tom dnes pochybuje málokdo. (MP: Dneska možná, ale v době Marxe?!! ) Ostatně, sám Marx to nepokládal za nic objeveného. Podle svého vlastního vyjádření pouze „shromáždil poznatky buržoazních ekonomů.“ (MP: P.H. tímto ukazuje, že přečetl asi tak jen polovinu prvního dílu Kapitálu).

Marxův přínos je snad v tom, že skutečnost popsal ostřejšími slovy než ostatní a jasně řekl, že pokud chtějí dělníci zlepšit své postavení, musí změnit pravidla. Třeba i násilně. (MP: To se dá vyvodit snad ze zmíněného Manifestu. Ovšem po porážce Pařížské komuny Marx postupně revidoval své náhledy a hovoří sice o radikálním řešení, ale nikoliv jen o revoluci, navíc násilné). Tyto myšlenky hrály na přelomu 19. a 20. století klíčovou roli v myšlenkovém vývoji evropských společností.

Marxismus – leninismus je ideologie lidí, kteří ovládli Rusko po roce 1917. Vesměs se jednalo o profesionální revolucionáře, kterým bychom mohli říkat dobrodruzi, banditi nebo jakkoliv jinak.  Stejné typy lidí, jací s Cortesem dobývali střední Ameriku, rozvraceli říše a masakrovali Indiány. Leninská vylepšení poskytla potřebné zdůvodnění, proč nad dělnickými a rolnickými masami musí být nastolen teror. Proč vládnoucí banda nemá podléhat žádné kontrole. A proč je neomezené zneužívání moci vlastně správné. (MP: Tady se P.H. konečně úplně odkopává. Nejenže Lenina ani náznakem nečetl, ale zaujal vůči ML a priori absolutně antagonistický odpor, odpovídající Hamplově poněkud zmatečné ideologii. Mimo jiné tím dokázal, že ani náznakem neví nic o Leninově vládě sovětů, která byla na svou dobu unikátním typem přímé demokracie. Také proto v občansky zaostalém Rusku ji Stalin nakonec musel zrušit).

Bandité se pak v následujících letech postavili proti sobě, a stalinská strana, která z bojů vyšla vítězně, ideologii postupně vrátila blíže k tradičnímu marxismu, ovšem výrazně ochucenému konzervatismem a nacionalismem. (MP: Pojmy prozrazují P.H. líp, než rádoby hraný objektivismus. Kdo revolucionáře jakékoliv doby označuje za bandity, tak klesá na úroveň těch, kdo kupříkladu slovenské partyzány za druhé světové války nazývali také bandity, či husity dneska). 

Neomarxismus vznikl mezi světovými válkami v kruzích profesionálních intelektuálů, vesměs protekčních synáčků z dobře situovaných rodin. (MP: Nesnáším neurčité číslovky, jako je ta autorova „vesměs“. Kolik vesměsů se asi vejde do celku?!! Zrovna tak napsat o všech autorech poválečného marxismu, že byli protekční, či z dobře situovaných rodin je pouhý dehonostující, až urážlivý  výpotek poněkud omezeně myslícího ideologa, což říkám ještě slušně). Měl zdůvodnit, proč by tito hejsci měli převzít veškerou moc v západních společnostech. (MP: P.H. je se vším hned hotov. Pochybuji, že se snažil něco si od těchto učenců opravdu prostudovat. Zjistil by v prvé řadě, že oni znali Marxe a marxismus daleko lépe než on. Dověděl by se, že existoval i jakýsi euromarxismus, který rozvíjeli funkcionáři komunistických stran Západu v odpověď na sociáldemokratismus, který slavil v té době nebývalý rozkvět. Nemohu tvrdit absolutně, protože jsem samozřejmě nečetl všechny knihy neomarxistů, ale ty co jsem četl, nikde nehovořili o moci elitářů, což je jeden ze zásadních rysů fašismu). A proč je k tomu zapotřebí úplně rozbít normální svět obyčejných lidí. Jejich rodinný život, jejich práci, jazyk, národ, základní mravní cítění, vztahy, sexualitu… zkrátka všechno. Zničit civilizaci, vše uvést do chaosu a převzít moc. (Tato věta už je záměrnou lží, protože se P.H. snaží ony poválečné „neomarxisty“ činit zodpovědné, nebo alespoň „otce“ současných eskapád, kterými najatí naivové ve službách skryté moci destabilizovat a následně ovládnout svět).

Neomarxismus zplodil záležitosti jako gender, klimatické šílenství, nauku o vyčerpání zdrojů, požadavek zničení bílé rasy a vše ostatní, co hýbe světem. (MP: Tady už píše holé výmysly, kterými se chce stavět do čela ideologů současného konzervatismu, což je velice průhledné a tím pádem poněkud ubožácké).

Sami filosofové neomarxismu tvrdí, že své myšlenky vyvozují z Karla Marxe. Pro úplnost je však třeba dodat, že uvádějí i další zdroj – myšlenky Zikmunda Freuda. Přitom Freud i Marx byli – měřeno dnešními měřítky – rasisté, sexisté, xenofobové, odpůrci práv sexuálních menšin atd. Nicméně pozdější myslitelé dokázali v dílech obou mužů najít prvky, které – když jsou správně rozvinuty – vedou k tomu, co prosazují dnešní Antifa, BLM a podobné fanatické bojůvky. (MP: Marxovo mnohovrstevné dílo lze rozvinout i naprosto jiným způsobem).

Důležitější ale je, že postupem let tento neomarxismus získal takovou podobu, že je velmi dobře slučitelný s požadavky na neustálé zvyšování korporátních zisků a likvidaci všech demokratických institucí. A že se stal faktickou oficiální ideologií velkých redakcí, velkých peněz a velkých byrokratických aparátů. (MP: Aniž by předkládal důkazy, tak jenom s Kalouskovskou arogancí pořád ze sebe chrlí to své, poněkud placaté, přesvědčeníčko).

Ale mezi námi, ono je to vlastně jedno. Dnešní aktivisté, teroristé, korporátní kapitáni ani solidní politici nečtou ani Marxe, ani Lenina, ani Adorna. A až přejdou z neomarxismu na islám (což asi nebude dlouho trvat), nebudou číst ani hadísy. (MP: Ze špatných premis nemůže vzniknout nic jiného, než špatný závěr. Navíc pro realistickou politiku naprosto nepoužitelný. Ale nekamenujme proroky, zvláště ne ty falešné).

Tolik jako prvotní rekce na text P.H. který je v mých očích shrnutím přesvědčení tohoto sociologa a byl zveřejněn 19.6.20 na webu https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/hampl-aktiviste-teroriste-i-politici-brzy-prejdou-z-neomarxismu-na-islam/ .

V mých očích jde o učebnicový příklad demagoga, čili propagandisty určitého světonázoru, který zaujme určité stanovisko i k současnému dění a pak nedělá nic jiného, než že hledá všemožné argumenty pro přesvědčení, že jen jeho světonázor je jediný správný.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *