V této oblasti trvají válečné konflikty prokládané napětím bez bojů prakticky od rozpadu SSSR. Obyčejně se tvrdí, že důvodem je spor o Náhorní Karabach. Myslím si, že pes je zakopán mnohem hlouběji. Za existence SSSR bylo nepřátelství mezi zmíněnými „socialistickými“ republikami méně zjevné, protože obě strany společně nenáviděly Rusko, ale především proto, že sovětská armáda by tam udělala vždycky velice rychle a bezohledně pořádek. Vidím ve zmíněném dlouhodobém konfliktu prsty Turecka. V Ázerbájdžánu je 95% obyvatel muslimského vyznání, tedy prakticky všichni. Jazyk je tak podobný Turečtině, že obě skupiny se velice snadno dohovoří. Kdo se při tom podívá alespoň zběžně na mapu této části euroasie vidí, že mezi největší zemí v celém Kavkazsku a regionální velmocí, jíž bezesporu Turecko je, leží jakási starokřesťanská enkláva Arménů. Není proto divu, že ke konci první světové války se Turci snažili Arménské území vylidnit, aby se tak region pod jejich nadvládou dotýkal Kaspického moře a především jeho ropy. Recep Tayyip Erdogan, současný vůdce Turecka se již nějaký čas světu předvádí jako novodobý sultán. Vůbec se netají tím, že ze své země hodlá vytvořit opět silný Turecký sultanát. Tiše je v tomto úsilí podporován jak USA, tak i EU. Američany proto, že v podbřišku Ruska si již od konce druhé světové války pěstují svého NATOkoně. Samozřejmě že jim rovněž vyhovuje co největší spřátelená vojenská síla na severu Íránu. Evropané pak proto, že Írán také nemusí, ale především proto, aby Turecko dál účinně zadržovalo migrační vlny z blízkého i vzdálenějšího východu Asie. Za iniciátora současných rvaček na Kavkaze proto vidím Turecko a osobně jeho „sultána“.