Z Royaumontské vědecké konference o budoucnosti světa, na které se v roce 1961 poprvé setkali ve velkém počtu vědci jak Západu, tak Východu, jsem si v závěrečném dokumentu přečetl větu, která mne neobyčejně zaujala, cituji: „Pokrok tedy spočívá v uspokojování lidských potřeb. Avšak lidé nesmějí rozmnožovat své potřeby do té míry, aby se staly neuspokojitelnými bez ohledu na jakýkoliv pokrok“. Konec citace. Pamatuji si, že již v té době učenci odborně odhadovali, že všichni tehdejší lidé planety Země nemohou žít na tak vysoké životní úrovni, jako žili obyvatelé Evropy, nadtož USA. Prý by na to bylo zapotřebí mít zdroje ze dvou dalších planet.

Od té doby uběhlo skoro šedesát let. Potřeby lidstva se už dávno rozrostly do stavu naprosté neukojitelnosti. A nejen to, vznikla poměrně početná kasta lidí, jejíž příslušníci si mohou dovolit doslova cokoliv. Nenasytnost jejich se už dotýká i vesmíru. Již dneska má „zabukovánu“ dovolenou na vesmírné stanici několik desítek superboháčů. Mnohem víc je pak těch, kteří si mohou dovolit skoro vše. Třeba i koupi ostrova kdesi v Pacifiku, aby je tam o volném čase nikdo nemohl vyrušovat.

Sociální rozdíly jsou tak obrovské, jaké nebyly dosud nikdy v dějinách lidstva. Zatím co jedni musí celý život chodit jen pěšky a navíc bosí, jiní si létají tryskovými letadly kolem celé Zeměkoule. Jedni umírají hlady, zatím co jiní mají na svém stole potravu včera vyrobenou kdekoliv na planetě, od ústřic z Malajsie, přes kilový hovězí steak z Argentiny, po sto let staré archivní víno z Itálie.

A nechoďme až tak daleko. Kolik jenom nových sportů od té doby vzniklo v Západní kultuře? Jak šíleně se v běžné populaci Euroameriky rozrostla „potřeba“ adrenalinových aktivit?

A konečně, kolikrát za život kupujeme pračku, ledničku, sporák, nemluvě o televizi, počítači, mobilu a mnoha dalších „spotřebičích“. Spotřeba, to je to prokleté slovo, které dneska vládne celé civilizaci. Díky široké svobodě spotřeby se stáváme stále více nesvobodnými výrobci všech těch zbytností.

Já jsem si již před víc jako padesáti lety zapsal, že opravdové svobody dosáhne každý člověk tehdy a jen tehdy, až všechny potřeby nezbytné k životu budou vyrábět roboti. Věděl jsem, že člověk kromě nezbytných potřeb bude mít vždycky i jiné, a tušil jsem, že se mohou obrovsky, až exponenciálně rozrůstat.

Tehdy, docela z jiných důvodů, jsem se začal zajímat o indickou a čínskou tradiční kulturu. A za pár let jsem měl jasno. Pod vlivem především buddhismu jsem dospěl k definitivnímu názoru. Západní kultura, která sama sebe vnímá jako předvoj celé lidské civilizace, je slepou ulici všelidské civilizace.

Takže v mých očích pořád ještě platí věta Romaina Rollanda, vyřčená už v roce 1931, která zní, cituji: „Za sto let bude Evropa socialistická, nebo nebude“. Konec citace.

A to v tomto textu není ani jediné slovo o zbrojení, kterým lidstvo doslova a do písmene „prochlastává svůj grunt“, jako to kdysi někteří sedláci uměli.