Havel sám byl všechno možné, jen ne politik, nadtož státník. Nejvýraznější jeho charakteristikou je tvrzení, že se stal marionetou nejmocnějších tohoto světa. Našli si jej v hlubokém bahně za nadvlády KSČ, jako kdysi Hitlera a vsadili na něj. Volba jim vyšla a Havel se při rozpadu sovětského bloku stal ikonou, kterou předváděli světu právě jako zmíněnou loutku. Přirovnávat jeho prezidentování k TGM je nonses. Už jenom proto, že Havel zničil, co Masaryk těžce vybojoval. Celkově ale proto, že Masaryk byl vzdělanec, kovaný dlouhodobě v politice s jasným programem pro svůj stát a především velký znalec lidí. Z toho neměl Havel vůbec nic. Vzdělán v uměnách své doby, znalý pouze kabinetních pletich mezi disidenty, s kýčovitými sny o světě své fantazie a doslova se bojící obyčejných lidí, o jejichž životě nevěděl vůbec nic. Byl to svou skutečnou státnickou kompetencí nejméně vyspělý prezident celé historie Československa.

Svým brzkým skonem tady zanechal celou partu, jíž neřeknu jinak, než havloidi. Havloid, to není pejorativum. To je přesně určený typ veřejného aktivisty. Pojem nevyplynul ze čtenářského kroužku Havlových dramatických a především mudrlantských motanin, ale z hodnocení jeho činů v roli státníka, roli, která byla nad jeho „umělecké“ možnosti. Havloidy jsou pak v prvé řadě osoby povýšenecky si myslící, že jsou jediní spravedliví, takže dokonce mohou pohrdat i výroky soudů. Tvorové tak nadřazení nad obyčejnými lidmi, že se jich až bojí. Jejich jedinou exkluzivitou je, že celý život byli natolik odtrženi od naprosté většiny lidí, že o životě řadových obyvatel neví vůbec nic. Asi právě proto se tím víc snaží prosazovat svůj názor na organizaci celé společnosti. Z této neformální komunity se do dnešních dnů vyprofilovala velice agilní politická vrstva, které se všeobecné říká pražská kavárna, leč já jsem si ji označil pojmem havlárna. Není totiž tvořena pouze onou vysmívanou pražskou kavárnou, ale do oné mafie patří rovněž ČT, Bakalovo mediální impérium, výstřední příslušníci kulturní sféry, zfialovělá ODS, umírající TOP09, bělobradatý agent sudeťáků rychlokvašeně proškolený v  USA, pomatenci z nedokončeným vzděláním a konečně další paraziti, kteří se vyhnuli bezdomovectví díky penězům a dálkovému řízení globalizačního admirála Sorose a jemu podobných.

Klaus byl od samého vstupu do veřejného života tím nejarogantnějším politikem od vzniku ČSR. Po celou dobu svého působení v popřevratových vládách nediskutoval, pouze poučovatelsky přednášel své názory, absolutně ignoroval nejen jakékoliv své kritiky, ale dokonce při rozhovorech a jednáních vůbec neposlouchal jiné názory, aby jej nerozptylovaly v rozhodování. Jeho jednání nelze nazvat jinak, než „revoluční diktátorství“.

Klausiáni rovněž není prosím žádná nadávka, ani pejorativum. Jde o pojmenování přesně vymezené party teoretických ekonomů, kteří neměli o národohospodářství ani potuchy a přesto si drze přivlastnili oprávnění převést plánované hospodářství na tržní. Při tom převzali realizační techniku revoluční diktatury, takže odmítli o tranzici (přechodu) nejen s kýmkoliv debatovat, ale si v „pseudorevolučním“ zanícení i schválili zákony, které navždy zakazovali soudům jakýkoliv přezkum jejich privatizačních rozhodnutí. Byli skálopevně přesvědčeni, že problému tranzice rozumí jenom oni. Samotný Klaus mi to řekl do očí už v květnu 1990, když jsem za odbory kritizoval jeho první náčrt „ekonomické reformy“, který předkládal na zasedání Čalfovy vlády.

Zeman je natolik vymezenou individualitou, že nemá své žáky jako Havel, a neměl ani své slepě poslušné komplice při realizaci svých eskapád, o nichž předpokládal, že mu přinesou Nobelovou cenou za ekonomii. Zeman oproti Havlovi i Klausovi nepřidal do polistopadové politiky nic nového, co by mohli v politice využívat jeho žáci, či obhajovat jeho pokračovatelé. Měl a má pouze své fanoušky. Což jej přivedlo nejen k založení strany svého jména, ale především ho nutí stále veřejnost překvapovat až někdy verbálními exhibicemi, aby si svůj fanklub udržel. Strana Zemanovců neměla prakticky nikdy žádný politický vliv, takže se nakonec o svůj vliv musel postarat sám.

Proč všechny tři považuji za fosílie polistopadového vývoje? Protože v dalším dění nemohou už mít vliv nejen oni samotní, ale ani ti, kdo chtějí kráčet v jejich šlépějích, jak se obrazně říká. Svět za posledních třicet let doslova odskočil od Havlových naivních ideálů, Klausovy zvrácené hospodářské praxe a už úplně od individuálního ba výstředního Zemanova samotářství v reálné politice.