Je tomu již pár měsíců, co jsem, již poněkolikáté, publikoval tezi, že Slezané jsou Kurdy Evropy. Jsem o tom přesvědčen již skoro půl století, tedy od doby, kdy jsem se začal seznamovat s dějinami Slezska a alespoň částečně nahlédl do současných aktivit některých jeho veřejných činitelů a institucí. Na tehdejší můj text přišla lakonická reakce, cituji: „Jenomže je nikdo nezabíjí…“ konec citace. Dneska se ptám, čí je to zásluha. Tvrdím, že v žádném případě to není zásluha Evropy, konkrétně vlád Německa, Polska či Československa, nyní ČR. Jmenovaní totiž k tomu nemají důvod. Dokud ze Slezska není slyšet ani hlásek touhy po separaci, dokud nikde v něm nevzniká ani zárodek hnutí žádající samostatnost, nadtož aby vzali Slezané někde zbraně do rukou, se záměrem vybojovat si svobodu, což právě dělali, dělají a budou ještě dlouho dělat Kurdové, země Evropy se o Slezsko zajímat nebudou. Kdo má o chování Evropy v této souvislosti nivní představy o jakési lidskosti Evropanů, ten ať se podívá na to, jak dopadají Katalánci. A ti se bouří jen proti jedné zemi, kdežto Slezané by se museli postavit hned proti třem. Holt Slezané si budou muset ještě nějaký čas počkat, až v Evropské Unii konečně zvítězí princip regionů nad zastaralým pojetím svrchovanosti států, mnohdy mnoho etnických a hlavně vytvořených násilím. Osobně si myslím, že největším historickým problémem pro samotné Slezany je fakt, že nebyla kodifikována jejich řeč. Nemají slovník, ani učebnici gramatiky svého jazyka. Což je dáno tím, že na jejich území dominovala vždycky němčina, jež je prakticky hlavním, ne-li jediným vlivným jazykem středu Evropy.