Jenom připomínám, že zatím jsem žádný válečný konflikt nepovažoval za světový, protože se doposud nikdy nebojovalo po celé planetě. Nedávno se Evropský Parlament (EP) usnesl, že za vznik zmíněné války nesou stejnou odpovědnost Hitler i Stalin. Což znamená, že si v budoucnu mají Evropané už napořád myslet, že zatím poslední velkou válku nezačalo jen Německo. Jako důkaz pro takové tvrzení posloužila smlouva označovaná všeobecně jako pakt Ribbentrop – Molotov. Uvedenou opravu dějin dlouhodobě prosazuje Polsko. Vedou ho k tomu dva důvody. Především historicky podmíněná, fanatická až hysterická nenávist k Rusku. Druhým důvodem je pýcha Poláků, kteří si od porážky Turků pod Vídní stále víc a víc vsugerovávají, že jsou pupkem Východní Evropy. Logicky jim pak z tohoto supernacionalistického nadhodnocování vychází, že teprve zásah do suverenity jejich země, provedený vojenským napadením jejich území, mohla opravdu začít skutečná válka. Nějak prapodivně zapomínají, že nebyli první zemí, jejíhož území se Hitler zmocnil. Války totiž nezačínají jen tím, že někam vtrhnou nepřátelská vojska. Ty začínají i tak, že stát si přisvojí část území jiné země. Nikdy jsem nepovažoval za začátek tak zvané druhé světové války napadení Polska, dokonce ani ne Mnichovskou smlouvu, což často zase tvrdili historici Českoslovenští. Pro mne jmenovaná válka začala anexí Rakouska. Nenávist Polska k Rusku, se tedy v současnosti promítla do revize dějin provedené politiky, nikoliv odborníky, což je klasický jev počátků nové války. Polsko zmíněné usnesení prosazovalo, ale v pozadí je hlavním inspirátorem Německo, kterému takový novodobý výklad minulosti přenáramně vyhovuje. Mimo jiné kupříkladu jeho sdružení, které se pojmenovalo Sudetendeutsche Landsmannschaft. Jemu může pomoci k dalšímu nátlaku na náš stát, kterým se neustále dožadují návratu majetku po válce odsunutých Němců. Na závěr už jenom přidávám, že jsem už od mládí tvrdil, že Němci jednou budou Hitlera oslavovat jako velikána svých dějin. Vzorem pro tento názor mi byl vztah Francouzů k Napoleonu Bonaparte. Platí podle mne totiž historická zkušenost, že až vymřou vnuci účastníků některého historického jevu, o kterém slyšeli od svých dědů, začíná čas na jeho fundamentální revizi.