Sulejmání byl na seznamu OSN veden jako terorista. Jenže se na něj dostal především, ne-li jenom proto, že zásadním způsobem pomáhal Asádovi v Sýrii ještě v dobách, kdy poskoci USA vyřvávali Americké bojové heslo: „Asád musí odejít“. Při tom byl prokazatelně velice úspěšný i v boji s Islámským státem, nevlivnější to teroristickou organizací všech dob. Sulejmání pomáhal Arabům v boji za jejich svobodu, především proti Američanům a Izraeli, od Libanonu přes Palestinu po Irák. V době vražedného útoku byl na návštěvě v Iráku, aby vyjednával o spojenectví všech sil v boji proti islámskému státu stejně jako proti USA. Američané svou akci provedli na území Iráku, kde podle smluv už nesmějí mít vojáky a nesmí tam provádět vojenskou činnost, dokonce ani výcvik Iráčanů. Irák jako hostitelská země zmíněného vyjednávání je nyní povinována odvetou útočníkovi, aby jeho vláda před Arabským světem neztratila tvář. A možná dokonce větší povinnost, než samotný Írán. Především se ale v celém světě musí prosazovat pravdivé hodnocení, podle něhož USA v regionu nemají co dělat a zabíjí v něm tisíce lidí nejméně dvacet let jenom proto, aby Američané měli levnější benzin. Podole mne je hlavním, ne-li jediným problémem Arabského světa nesmiřitelná nenávist mezi sunnity a šíity. Právě této nesmiřitelnosti Američané po celou dobu své nekoloniální politiky, tedy od konce druhé světové války, skvěle využívají k nadvládě nad regionem, který je benzinovou čerpací stanicí světa. Pokud by si Arabové, po tomto příliš bezohledném Trumpově gestu uvědomili, že se musí k odporu proti okupantům spojit, bylo by to skvělé uctění památky perského „Che“!!