Pokud existuje reinkarnace, pak se už nikdy nechci znovu narodit v této planetární soustavě a už vůbec ne na třetí planetě od její centrální hvězdy. Jsem totiž, pro mne z neznámého důvodu, tvorem naprosto nesoutěživým a tedy pro existenci na Zemi nevhodným. Mému naturelu rovněž absolutně nevyhovuje fundamentální princip života na této planetě, jímž je agrese. Uznávám z Darwinovy teorie nutnost adaptace na měnící se prostředí, ale neuznávám boj mezi druhy, uprostřed druhů a každý jiný, který potvrzuje jeho objev principu přežití nejsilnějšího. Je to princip vyvolaný neřízeným rozmnožováním v prostředí omezeného množství zdrojů. Jsem přesvědčen, že mohou existovat i jiná prostředí k životu, dokonce i té nejvyšší představitelné formy, která rozpor mezi nedostatkem zdrojů a přebytkem živých bytostí nedopouští. Tím si přirozeně zajišťuje, že o zdroje se nemusí soupeřit. Jakékoliv soupeření totiž ve svém důsledku přináší vymizení života v daném teritoriu. Což odporuje nutnosti věčnosti života ve vesmíru.
Připojuji se! (s Vaším dovolením).
Mimochodem, kousek svého života (asi tak mezi 10. a 13. rokem) jsem žil v přesvědčení, že člověk by měl být schopen tu Vámi zmíněnou rovnováhu zajistit. Pak se stalo něco, co to přesvědčení citelně nabouralo, ale naděje pořád byla. Jenže pak přibývaly další příznaky (spolužáci i pedagogové – někteří spíš v uvozovkách, „spolusportovci“ a ostatní „lidi“ se kterými jsem přišel do styku), ale přesto (přibližně do 23(4) let) jsem si myslel, že se s tím pořád dá něco dělat. No, a asi tak od poloviny 80. let to začalo jít do kytek, a např. „perstrojka“ a u nás „slavný“ ’89 a další „události“ to dorazily. Po posledních 30 letech jsem přesvědčen, že člověk, jako druh na této planetě, nemá, co pohledávat – řečeno slušně.
Asi je to tak, jak (prý) říkával J.W.Rich:“Člověk je chytrej, ale lidstvo je blbý.“
A vlastně já o žádnou reinkarnaci ani nestojím(ani někde mimo sluneční soustavu) – jednou to stačilo.
Mějte se hezky a pevné nervy.
Dan
Rovněž nevěřím v reinkarnaci a ani o ni nestojím. Ale věřím, že někde ve vesmíru existuje taková forma života, která je alespoň méně odporná a dlouhodobě udržitelná, než ta, v níž žiji.
Pardon, že opět „werichuju“, ale okamžitě mi naskočilo:“No, doufejme, doufejme.“
Každopádně je škoda, že lidstvo není schopné využít možností, které mu dává lidský mozek (a to už věky věků), pro činy prospěšné oproti těm ostatním. Ale:“Kdo chce kam, …“. Mě jen ukrutně se.e, že na to doplácejí ti, kteří by chtěli a třeba i mohli žít/existovat na lepším základě, jenže právě proto, že skutečně „nejsou, jako oni“, nemůžou z principu „vyhrát“. Takže asi fakt zbývá jen nějaký zásah shůry, at už to znamená cokoli.
No, a jestli už to někde jinde nějaká forma jsoucna zvládla, tak jí to přeju, a snad se to po tom vesmíru rozšíří (třeba i pomalu) ;-).
Ale v tom případě bych prosil tuhle „naši“ planetku popostrčit někam k začátku fronty, protože tady už to je fakt téměř „tam“
Dan
Když nedovedu věřit, tak musím alespoň doufat.
Taky bych byl rád, kdyby tomu tak bylo, protože jen tím se snad udrží ve vesmíru život „věčně“.
Reinkarnace by měla smysl, kdyby novozrozenec měl šanci využít minulých znalostí. Jinak jsem ji považoval a pořád pogvažuji za berličku, která lidem pomáhá smířit se se smrtí. Pro ně je absolutmní konec jednoznačně nepřijatelný.