Antibabišovci a antizemanovci jako na kolovrátku pořád bědují, že naše společnost je rozdělená. Jde o jeden z dalších mateníků, který nad už vykopaným hrobem demokratismu tančí nejsnaživější sluhové reálné, leč pečlivě se skrývající moci v naší zemi, která ji vtahuje do své totalitní nadvlády. Společnost v ČR není rozdělená o nic víc, než kterákoliv jiná dnes, či kdykoliv jindy v dějinách, vyjma pokusu o novou, mnohem rovnostářštější společnost, kterou její aktivisté nazývali socialismem. Není prakticky rozdělená víc, než kterákoliv jiná kdekoliv a kdykoliv na planetě. Ovšem je rozeštvávaná. Vědomě a záměrně. A všichni víme od kdy, dokonce známe přesné datum. Je jím den vyhlášení výsledků prvních voleb prezidenta všemi občany v roce 2013. Velká skupina politicky aktivních figur v nich prohrála. Což by nebylo nic divného, protože v každých volbách musí někdo prohrát. Jenže poražené skupiny do svého kandidáta investovaly příliš hodně nadějí a mnohé i financí, které jim propadly. Tehdejší volba mezi Zemanem a Schwarzenbergem byla navíc všem zřejmým bojem mezi politickou veřejností a třídou profesionálních politiků, mediálních pracovníků a dalších osob sloužících „skrytému státu“, tedy elitě, kterou Trump v roce 2016 celkem přesně označil jako „deep state“, podle něj hrobaře svobody v USA. Poražení v prezidentských volbách v ČR v roce 2013 bezprostředně po vyhlášení výsledku veřejně prohlašovali, že nepřijímají výsledek voleb a jasně veřejnosti sdělili, že bylo největším omylem, že třída profesionálních politiků dovolila veřejnosti volit hlavu státu. Prý to je v rozporu s pravidly zastupitelské demokracie. Čímž jenom přiznali, že zastupitelská demokracie od svého vzniku žádnou skutečnou demokracií, alias vládou lidu nikdy nikde nebyla, takže ani není, ani v budoucnu být nemůže. Je od samého počátku pouze velmi dobře propracovaným mechanismem, který zajišťuje nadvládu reálné, ač skryté moci. Neustálé rozeštvávání společnosti je výrazem nové formy politické soutěže, doslova jejím povýšením do nové fáze, kterou už lze směle označit za politický boj, jakousi měkkou formu občanské války. Ta opravdu v naší zemi v roce 2013 reálně začala a bohužel se neustále stupňuje, až loňskými volbami do sněmovny se už stala otevřeným střetem mezi masou veřejnosti a elitářskými, politicky aktivními skupinami všemožného druhu. Bohužel především intelektuálů. Současná měkká občanská válka je ze strany široké veřejnosti opravdovým bojem proti možnému útlaku, ba až totalitnímu ovládnutí veškerého veřejného života. Rozpory, které se v naší společnosti nyní stále silněji rozhořívají, každému nutně kladou otázky. Kdy se tato doposud pouze krize stane nesmiřitelným konfliktem? Jak se to konkrétně projeví a hlavně jaké bude jeho vyřešení.