Dneska se už nepochybuje o tom, že demokratická forma vlády je v krizi. Jenom málokdo ovšem si je vědom toho, že zmíněná forma správy státu je na dlouhou dobu znemožněna. Hlavním viníkem takového stavu jsou nadnárodní korporace, především ty financiérské. Není to jenom proto, že některé z nich jsou ekonomicky silnější, než většina států, ale především proto, že si dokáží zaplatit ty nejvýkonnější, nejschopnější a nejefektivnější sluhy. Státy mají v čele vesměs podprůměrné manažery, neboť ti se na své posty dostávají demokratickou cestou. Při čemž demokratický výběr kádrů z logiky věci byl, je a vždycky bude výběrem podprůměrných, neboť demokracie je výrazem vůle většiny a většina je vždycky podprůměrná. Nadnárodní korporace jsou ekonomické subjekty a pro prosazování svých politických cílů si proto pěstují a vydržují tak zvané neziskové organizace a nadnárodní instituce. Mohou si dovolit je doslova pohádkově platit, takže ony v soutěži se státy mají jasně navrch. Jelikož tento systém ve světě neslábne, ale se zatím naopak posiluje, je osud demokratických  vlád na dlouhou dobu zpečetěn. Celou situaci může změnit pouze skutečná revoluční změna, kterou by byla likvidace ekonomické nadvlády nadnárodních korporací. Což je zatím spíše utopický sen, než reálná možnost.