Na rádoby světovém, leč až příliš provinčním, filmovém festivalu v Karlových Varech, v letošním roce opět řádili paraziti. Tentokrát nejen taxikáři, kteří podle těch pražských šponují ceny na desetinásobek normálu, ale i restaurace. Známý kuchař Polreich se nad tím rozčiloval a označoval jejich chování nepěknými slovy. Hlavně pak proto, že šlo o monopolní spolčení, protože ony nehorázné ceny měly všechny podniky, takže nešlo najít levnější. Jen pro představu některé ceny publikoval. Polévka se nedala pořídit pod pětistovku. Ty méně běžné, jako třeba rybí, šly těsně pod tisíc. Přílohy z brambor pod tři stovky se nesehnaly. O jídlech škoda mluvit. K tomu jedna režisérka pouze dodala, že pizza stále pět set a při tom šlo o tu zmrazenou ze supermarketu. Osobně mně ale přimělo k tomuto textu teprve vyjádření exkomunistického herce Bart(r)ošky, známého toxikomana a nyní ředitele celého toho kočovného tyátru. Polreichovu kritiku komentoval slovy, cituji: „Kdo málo pracuje a nemá na to, ať tam nechodí…..!“ Konec citace. Tito grázlové, zvyklí už za komunismus na rozežraný životní styl, kteří ve skutečnosti nikdy nepracovali, mají jako obvykle drzost hovořit o práci. Tragikomické na tom je, že ale svého koníčka považují za práci. Vůbec nejhnusnější na nich pak je, že kupříkladu odměn sedm milionů za výkon funkce ředitele MFF považují za spravedlivou. Pro mne z toho plyne jednoznačný závěr. Budoucí revoluce by je měla fyzicky likvidovat, neboť tento typ parazitů je daleko horší, než zmínění taxikáři, či hostinští. Ti jenom využívají situací, které jim připravují oni superparazité, typu překouřeného Georga. Už se nedivím, že ČEZ zrušil sponzoring Karlovarským rozežrancům.
Dílčí připomínka: zmiňovaný kuchař se jmenuje
Pohlreich
(i když s dlouholetým pracovníkem diplomatických a zpravodajských služeb Miroslavem Polreich – em si jej asi nikdo nesplete).
Docela mne mrzí, že jsem našel tuhle adresu teprve dnes…
Novodobí cenzoři ji našli dříve, takže po nějaký čas nebyla mnou používána.